Tajemství snů. Odborníci vysvětlili, proč spící psi vypadají jako by běželi

Zdá se, jako by June snila o stopování. Krátce poté, co se fena dlouhosrstého německého ovčáka uložila k spánku, začnou sebou její nohy neklidně škubat. „Přijde mi jako by byla na stopě nějaké neviditelné kořisti. Občas pohyb jejich končetin zrychlí a ona náhle působí dojmem, že se pohybuje na běžícím pásu. Sní. Určitě sní o tom, jak honí veverky a králíky,“ říká její majitel Wudan Yan, který bydlí v americkém Seattlu.  

Nejedná se o nijak neobvyklý jev. „Často jej pozoruji u svých vlastních psů. Ve spánku kňučí, štěkají nebo pohybují končetinami – a pak se probudí a náhle působí dojmem, že nevědí, kde vlastně jsou,“ popisuje pro server americké televize CNN neurobiolog Marcos Frank z Washingtonské státní univerzity.

Spánek zvířat: Největším spáčem je krajta nebo kočka, králíci oči ani nezavírají

O čem June doopravdy sní? Psí spánek vzbuzuje lidskou zvědavost už od nepaměti, jasné odpovědi však stále neexistují. „Možná by pomohlo, kdyby nám pes dokázal podat zprávu,“ konstatuje Frank.

Zatím si ale lidstvo musí vystačit s vědou…

Prudké svalové záškuby nepravidelného rytmu (myoklonus) jsou u psů stejně běžné jako u lidí. A právě ony stojí za pohybem psích končetin, který majitelé pozorují, zatímco zvíře spí. Nejčastěji se objevují během REM fáze spánku, jež bývá u lidí tradičně spojovaná s takzvanými živými sny, přibližuje CNN.

Hodí se poznamenat, že psi prospí značnou část svých životů. Podle studie z roku 1977 publikované v odborném časopise Physiology & Behavior tvoří právě spánek v REM fázi asi dvanáct procent z celkové délky života psa.

Vynikají v lovu i hlídání svých pánů. Česko se pyšní sedmi národními plemeny psů

Za pohybem končetin spícího psa však nemusí nutně stát pouze myoklony. „Plně rozvinutý běh ve spánku není tak častý jako různé záchvěvy, ale může k němu dojít. V mozku existuje mechanismus, který spícího částečně paralyzuje. Je to fascinují jev, který za normálních okolností znemožní úplné prožívání snů,“ říká Frank a dodává, že případné poškození mozkového kmene může ovlivnit i tento proces.

Pokud se výraznější pohyby objeví u spícího člověka, může se jednat o první varovný signál nastupující Parkinsonovy choroby. „Zpozornět by měli i majitelé, kteří totéž pozorují u psa. Návštěva veterináře neuškodí,“ varuje Frank.

Ztraceni v říši pachů

Vědci se domnívají, že v REM fázi spánku dochází u lidí k upevnění takzvané procedurální paměti. A stále častěji se objevují důkazy, že k podobnému procesu dochází i u zvířat. Ve studii, která byla v roce 2001 publikována v odborném časopise Neuron, dospěli vědci k závěru, že potkani si ve spánku přehrávají události, ke kterým došlo v průběhu dne.

Studie publikovaná o šestnáct let později v časopise Scientific Reports pak konstatovala, že psi mohou využívat dobu spánku k upevnění vzpomínek, které si vytvořili v bdělém stavu. Psi, kteří se účastnili této studie, se nejprve učili novým hlasovým povelům. Po týdnu se ukázalo, že ti, kteří po tréninkové lekci spali, plnili povely lépe než psi z kontrolní skupiny, kteří si po tréninku hráli, připomíná server americké televize CNN.

Pozor na nemoc, která děsí každého pejskaře. Zvíře nemá šanci přežít

„Neexistuje důvod nevěřit, že psi ve spánku znovu prožívají předchozí zážitek,“ domnívá se i emeritní profesor ekologie a evoluční biologie Marc Bekoff, jenž je zároveň autorem knihy Důvěrná zpráva o psech: Proč psi dělají to, co dělají. Podobné chování jako u podřimujících psů přitom Bekoff údajně pozoroval i u jejich divokých příbuzných – kojotů a vlků.

I když ale přijmeme myšlenku, že si psi, vlci i kojoti ve spánku přehrávají události předcházejícího dne, nemusí to ještě nutně znamenat, že jsou jejich sny podobné těm lidským. „My preferujeme zrak, ale pokud jde o psy, není to jejich dominantní smysl. Jejich zrak nepatří k tomu nejlepšímu ve zvířecí říši, zato mají skutečně fenomenální čich. Kladu si otázku, jestli se psi ve spánku ocitají v říši pachů,“ vysvětluje Frank.

Fascinace zvířecím spánkem

Hovoříme-li ale o psím spánku, nabízí se také otázka, proč se lidé o tuto oblast života svých domácích mazlíčků tolik zajímají. Navzdory předpokladům se totiž nejedná o novodobý trend, zájem o zvířecí sny lze vystopovat až do antiky.

„Zmínky o zvířecích snech se objevují v díle Aristotela i některých dalších řeckých filozofů,“ upozorňuje David M. Peňa-Guzmán, který působí jako docent humanitních studií na státní univerzitě v americkém San Franciscu. Zdá se tedy pravděpodobné, že již v antice lidé rádi spekulovali o snech zvířat, s nimiž byli v úzkém kontaktu, například psů a koní. „Nedomestikované druhy zvířat jako jsou žáby či hmyz však antické prameny ignorují,“ dodává Peňa-Guzmán.  

Život si najde cestu. Za neposkvrněné početí u zvířat může partenogeneze

Proč se však řečtí filozofové zajímali o psí spánek? Jak ve své připravované knize píše Peňa-Guzmán, schopnost snít naznačuje, že má zvíře vlastní vědomí. „A pokud přijmeme za svou myšlenku, že má zvíře vlastní vědomí, daleko spíše dospějeme k závěru, že si zaslouží uctivé zacházení,“ uzavírÁ spisovatel.

Na rozdíl od svých předchůdců však Peňa-Guzmán věnuje pozornost i dalším zvířecím druhům. O zvířecím snění se tak nebojí mluvit ani ve spojitosti s chobotnicemi, zebřičkami pestrými a dokonce některými druhy ryb. „Snění nám ukazuje skutečnou sílu zvířecí mysli. Je to silná připomínka toho, jak moc jsme zvířata podcenili. Zvířecí mysl pro nás zůstává neprobádaným územím, stále toho o ní víme jen poměrně málo,“ uzavírá.