Pod hlavičkou Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, Akademie věd a České zemědělské univerzity se uskutečnil odchyt zajíců v honitbě Cerhenice. Začalo se brzy ráno ještě za tmy. Skupina myslivců i dobrovolníků natáhla zhruba kilometr sítí v části Nové Město. Po rozednění se pak další skupina ve třech rojnicích k sítím vydala, aby zachycené zajíce opatrně vymotala a na chvíli dala do přepravky, kde měli klid a přítmí. Odchytit se jich podařilo jen šest.

Každý z nich dostal obojek s GPS vysílačkou, zvážil se a zmizel zpátky do volné přírody.

Členka cerhenického mysliveckého spolku Pavla Vokřálová připomněla, že výzkum probíhá jen na několika místech v republice. „Je pro nás tedy velká čest se na něm podílet. Zajíců ubývá – a nejen jich. Je skvělé, že je zde snaha zachránit ubývající populace pro další generace. Ale chce to odborné metody, konkrétní data vycházející třeba i z pitevních zpráv v případě úhynu,“ sdělila a doplnila, že po odchytu zajíců následovala v environmentálním centru přednáška o dané problematice. „Bylo smutně zajímavé sledovat, kolik ubývá zajíců, ptáků, brouků a různého hmyzu,“ dodala Vokřálová.

Odlišná krajina, odlišný postup

Akce v Cerhenicích se zúčastnili také členové sousedního Mysliveckého spolku Ratenice-Kostelní Lhota, v jehož honitbě se odchyt zajíců uskutečnil již dříve. Nyní se výsledky porovnají s cerhenickými.

„U nás je jiná krajina, jiný způsob zemědělského hospodaření. V Cerhenicích jsou větší půdní plochy, intenzivnější zemědělství, zajíců je tam proto výrazně méně, jsou to mnohonásobné rozdíly. Zajíci nemají podmínky pro přežití,“ popsal místostarosta Ratenic a zároveň myslivec Miloslav Chlumský.

A stejně jako je odlišná krajina, lišil se i postup při odchytu. V ratenické honitbě bylo možné zajíce chytat do sklopců. To by podle Chlumského v Cerhenicích nešlo, protože sklopce by se tam s největší pravděpodobností při tak nízkém počtu zajíců našly prázdné.

Výzkumný projekt odchytem zdaleka nekončí. Je rozložený zhruba do pěti let.