Sešli se proto v půl třetí v budově školy a připravovali se na průvod obcí k místnímu rybníku. Už několik minut před plánovaným začátkem akce se u školy začaly scházet také maminky, které si akci nenechaly ujít.

Každé z dětí dostalo do ruky jeden z hudebních nástrojů a nejstarší žáci měli tu čest nést Moranu.

„To nejsou africké tance," nechala se slyšet jedna z maminek, když viděla taneční kreace jednoho z chlapců. „Ty by mě bavily víc," odvětil. Přesto bylo za okamžik vidět, že i vynášení Morany si velice užívá.

Cestu žáci se svými učitelkami začali zpěvem jarních písniček, mezi kterými nechyběla notoricky známá Travička zelená. V přestávkách mezi jednotlivými písničkami se děti snažily dělat všemožný rámus to, aby se o nich vědělo a zima se jich zalekla.

Na každý dům, okolo kterého průvod procházel, nalepily dívky lísteček se vzkazem pro obyvatele domů. Týkal se samozřejmě vítání jara a vyhánění zimy.

Nedaleko od cíle cesty paní učitelky všechny žáky na chvilku zastavily. Děti si totiž měly naposledy vyzkoušet, zda mají perfektně nacvičenou nejdůležitější z písniček. Na celé Veltruby se tak ozývalo: „Smrt nesem ze vsi, nový léto do vsi, buďte páni veselí, s červenými vejci, s žlutými mazanci. Jakej je to mazanec, bez koření, bez vajec. Buďte páni veselí, na tu smrtnou neděli: smrt jsme vám odnesli, nové léto přinesli."

Po odzpívání děti pokračovaly ve své cestě. U obchodu i obecního úřadu je vítala spousta lidí, včetně starosty obce Ivana Kašpara. O kousek dále už postávaly další maminky se svými ratolestmi a děti z mateřinky.

U rybníka děti znovu zazpívaly písničku, že vynášejí smrt, a zanedlouho už Morana letěla přímo do studené vody rybníka. Všichni si pochvalovali, že letos opravdu plave a doufali, že zima už je opravdu na odchodu.