V době totality byl ruský jazyk povinný a vyučoval se od čtvrtého postupného ročníku až k maturitě. „Řekla bych, že pro ty nejmenší děti to bylo něco nového, protože se učil zajímavým způsobem, který byl osvědčený při výuce českého jazyka.

Používaly se názorné pomůcky, obrázky, nákresy, písmenka se přeměňovala na nějaké obrázky nebo na zvířátka a z toho se vyvozoval tvar nového písmene," popisovala způsob výuky ruštiny ve čtvrté třídě Jana Jirásková. Podle ní díky hravosti měly děti o ruštinu zájem, učily se jí rády a zajímalo je to.

„Také učitelé získávali při ruštině nové zkušenosti," přiznala. Sama prý byla na plaňanské základní škole, kde učila, pochválená od zástupce ředitele, který přišel do třídy na hospitaci a hodina se mu moc líbila.

Děti učila hlavně mluvit

Pomocí učebnic prý děti seznamovala s písmeny, ale učila děti také rozhovorům. „Někteří žáci si do těch ruských vět přidávali česká slova, tak jsme se někdy i zasmáli, protože slova všelijak komolili," vzpomíná Jana Jirásková s úsměvem.

V ruštině prý vycházely také dětské knihy, kde byly třeba říkanky s obrázky. „To měly děti rády," řekla. Prý také existovaly prodejny nazvané Sovětská kniha, kde byly k dostání také časopisy. „V Čechách jsme měli Mateřídoušku a v těchto prodejnách byly obdobné časopisy v ruštině," vysvětlila.

Podle jejích slov vycházely i seriály jako Jen počkej, zajíci. „Časopisy jsme využívali i ve škole," řekla Jana Jirásková s tím, že ve vyšších ročnících už žáci četli klasickou ruskou literaturu.

Podle Jany Jiráskové bylo zajímavé, že děti si slovíčka i texty dobře pamatovaly. „Pravidelně jsem s dětmi chodila na schůze, například k výročí Velké říjnové socialistické revoluce," vzpomněla si. K té příležitosti prý s dětmi nacvičovala pásmo písní a básní. „Mezi to jsme vkládali ruské národní písně, které jsme s nimi zpívaly. A děti byly při učení pozorné a bavilo je to," vyprávěla Jana Jirásková.

Ruštinářky byly rodilé mluvčí

Kromě své role učitelky Jana Jirásková také vzpomínala na dobu, kdy se sama učila ruský jazyk a maturovala z něj. Prý se stejně tak jako v češtině učili znát ruskou literaturu a fakta ze života spisovatelů. Podle ní ruština na střední škole již byla složitější.

„Někteří učitelé ruského jazyka byli dost přísní a někteří byli dokonce i ruské národnosti. Takže jsme měli třeba paní učitelku, která se narodila v Rusku," vzpomíná Jana Jirásková. Po válce prý přišla do Čech a začala tu vyučovat ruštinu. Byla prý přísná a jako rodilá mluvčí měla také správný přízvuk. „Což jsme se nikdy nenaučili," dodala Jana Jirásková. Paní učitelka jim však prý nic neodpustila. Vyhrožovala horšími známkami nebo tím, že žáky nepustí k maturitě. „Pak už jsme si říkali, že ruština není snad důležitější než čeština," řekla.

Jana Jirásková se tedy ruštině věnovala mnoho let svého života. Co tedy říkala na to, když přišla revoluce a ruský jazyk zmizel? „Přišlo mi to, že ta námaha a výuka byly skoro zbytečné. Málokdo potom v životě tu ruštinu potřeboval," přiznala. Sama prý však i po pádu režimu ruský jazyk využívala, pokud jela s rodinou na zahraniční dovolenou. „Rusky jsme se domlouvali i v Maďarsku nebo Německu," řekla s tím, že bylo fajn se vždy dokázat zeptat na cestu nebo se domluvit v obchodech.

Začala se učit také anglicky

Později se prý Jana Jirásková začala učit také angličtinu. Může tak porovnat, který jazyk je složitější. Dnešní studenti totiž tvrdí, že ruština se jim učí snáze než angličtina nebo němčina.

„Zpočátku snad. Protože ta abeceda je trošku podobná. Záleží, ale také na způsobu výuky. Když ten učitel používá takové metody jako obrázky nebo jiné názorné pomůcky, tak těm dětem se to lépe pamatuje," připustila s tím, že později je i ruský jazyk složitější. Přiznává však, že angličtina je těžká.

Učení se tohoto jazyka prý nakonec vzdala. „Říkala jsem si, že už to vlastně nepotřebuji a zatěžovalo mě to," přiznala a dodala, že už nemá takovou paměť a jen těžko by se v učení vyrovnala mladým.

Ruštinu si však prý stále ještě pamatuje. Návrat k ní si Jana Jirásková vysvětluje jako zvědavost a lítost nad tím, že tak najednou její výuka zanikla.

Dnes už by neučila

Sama by prý však už ruštinu do školy vyučovat nešla. „Ne, že bych to neuměla, ale už jsem dlouho v důchodu a asi bych se nedonutila," myslí si. Doučovat by však podle svých slov zvládla.