I přesto, že se stále více rozvíjí průmysl, technika, zemědělská výroba a chemické postřiky a hnojiva, ekologicky vypěstované plodiny v tzv. biokvalitě jsou stále více populární. Lidé se začínají zajímat o to, co se s jejich jídlem dostává do těla kromě živin a přijatých kalorií. Jednou z možností, jak si zajistit minimum chemikálií navíc, je koupě biovýrobků, tou další je mít vlastní farmu a plodiny si vypěstovat.

Jedním z těchto drobných zemědělců je i starosta Žabonos, Miroslav Pachl. Jak říká, dnes se zemědělství věnuje jen ve svém volném čase a za velké pomoci své rodiny a známých. „Dnes už je to spíš můj koníček.“ Pan Pachl naráží mimo jiné také na fakt, že biopotraviny jsou o něco dražší, než ty obyčejné.

„Teď už se to moc nevyplatí. Lepší situace je, pokud máte velkovýrobu. Tam se ale většinou používají chemická hnojiva, pesticidy a podobně.“

A jak tedy vypadá v praxi rok pana Pachla, pokud nebereme v úvahu jeho pracovní povinnosti? „Začíná se koncem roku, kdy půdu hnojíme dvouletým kompostovaným hnojem, (chlévskou mrvou), který navíc prosýpáme hlínou. Hnojí se hlavně na zimu, aby se organické látky rozložily. Pole se připraví k setí, uvláčí se a poté sejeme zimní plodiny, hlavně pšenici. Ta je i jarní, ale my na jaře připravíme zbytek pole a sejeme ječmen a řepu a sázíme brambory. Řepu ručně jednotíme a okopáváme, takže nemusíme používat chemický postřik proti plevelu,“ vyzdvihuje místní starosta přednosti ekozemědělství.

Navíc popisuje, jaké stroje používají. Stále ale převládá ruční práce. „Brambory okopáváme také ručně a dvakrát nebo třikrát je přihrnujeme za pomoci koně. Pokud se objeví mandelinka, její odstranění probíhá také mechanicky – sběrem. Na mlácení obilí používáme kombajn, vyorávání brambor se provádí tzv. čertem, protože se nesbírají strojem, nejsou potlučené a jsou kvalitnější. Poté se třídí podle velikosti na sadbové, konzumní a krmné. Rukou je také zapotřebí při sklízení řepy a odstranění jejího chrástu. Obilí skladujeme v sýpkách, brambory a řepu zazimováváme do sklepa k další spotřebě.“

Pan Pachl zdůrazňuje, že vše mají pouze k obživě rodiny, navíc totiž také chovají různá zemědělská zvířata. „Chováme hlavně králíky, slepice a prasata, a ty krmíme z vlastních zdrojů.“ Václav Doležal, přítel pana Pachla, který je ze stejné obce, chová navíc také koně. „Kůň je hlavně pro zálibu a také výpomoc v zemědělství.“ To je další z mnoha výhod hospodaření na vesnici, všichni tu k sobě mají blíž a pomáhají si. „Pro králíky a koně máme louky a pole, kde pěstujeme jetel a trávu, které z části sbíráme zelené a zbytek sušíme na zimní krmení.“

Oba dva se shodují na tom, že doma vykrmená zvířata jsou rozhodně kvalitnější, než z velkochovu. „Sice déle trvá, než se například prase vykrmí, ale je lepší. Velkochovatelé je krmí směsí. Stejné je to u ostatních zvířat. U nás se jsou slepice na zahradě nebo na louce a krmí se pouze ekologicky vypěstovaným zrním. Což je znát na kvalitě nejen masa, ale samozřejmě také vajíček,“ shrnuje pan Doležal. Nelze také opomenout událost, která je spojena s chovem prasat, a to tradiční zabíjačku. Při té je samozřejmě zapotřebí také určitá práce, pomoc kamarádů a rodiny, ale nedá se popřít, že jde o druh zábavy, kterou při nakupování masa v supermarketu rozhodně nezažijete.

Lucie Pešková