Pokud by se museli bezdomovci přebývající ve mlýně v Kolíně někam přestěhovat, mají něco vyhlédnutého? „Ani ne. Ale říkám si, že Země se o mě postará, nějaké místo už si najdu,“ odpovídá žena, kterou už z článků Kolínského deníku čtenáři dobře znají a jež pod skalami bydlí dva roky.

To, že by se s mlýnem mělo něco dít, ví. Na druhou stranu poznamenává, že takových informací už tu bylo hodně, ale stále se nic nezměnilo. „Slyšela jsem, že má mlýn nového majitele. Jednou jsem tu viděla černou audinu a dva muže. Jeden vypadal jako cizinec, druhý jako bodyguard. Obcházeli to tu s panem správcem,“ vzpomíná.

„Co jsem ale slyšela, je pro Kolíňáky noční můra, kdyby se tu mělo něco stavět. Tahle všechna zeleň by zmizela a nahradilo by se to betonem,“ přemítá.

V mlýně by podle ní mělo být něco, co ctí a oživí mlynářské řemeslo. „Zkrátka udělat z toho technickou památku. Nějaký model, 3D vizualizaci, aby děti viděly, jak fungovaly vodní mlýny. Mohly by tam být vzdělávací a kulturní aktivity, sál, akce pro děti, kurzy seberozvoje,“ vyjmenovává.

Nahoře by prý raději viděla třeba dílny na výtvarnou výchovu než byty. „Z budovy mám pocit, že je smutná, dýchá z ní zmar. Prostě jako když křičí, co jste se mnou udělali, či neudělali. Přitom je to kouzelné místo,“ dodává.

Poukazuje přitom na okolní přírodu. „V létě jsem si šla do Labe pro vodu a najednou mi v kbelíku něco běhalo. Byl to ráček. Tak jsem ho odnesla zpátky do řeky. Na tom samém místě jsem viděla i dalšího, většího. A pod mlýnem jsme si všimla ledňáčka. Už několikrát a nikdo mi to nevěří,“ popisuje.

Vodu z Labe po převaření prý stále běžně pije a nezdá se jí, že by se jí zhoršoval zdravotní stav. „Co mám, to mám. Nic dalšího mi, myslím, nepřibylo,“ usmívá se nad svým zdravotním stavem. Tak trochu v nadsázce poznamenala, že rak se od ní nechal chytit právě proto, že vodu z Labe pije.

„Jeden známý vyslovil myšlenku, že kdybychom tu přírodě vadili, dala by to znát. I když si tedy nedokážu představit jak. Že by se skála zbortila? Říká se, že i skála je formou vědomí, v kamenech jsou uložené informace stejně jako třeba v krystalech v obrazovce,“ říká žena, která se o přírodu a paranormální jevy podle svých slov zajímá a už si vyzkoušela i chůzi po žhavých uhlících.