Neexistuje vyhláška zakazující výkup něčeho, jen pokyny majitelů. „Podle zákona o odpadech mají sběrny povinnost vést evidenci vykoupeného materiálu a údaje o člověku, který sběr přivezl,“ tehdy vysvětlil Vojtěch Hrda z živnostenského úřadu. Ten také provádí pravidelné kontroly záznamů. Nedostatky jsou pokutovány.

Prodat kanál a mít na pivo? Bez problémů, jde to

Chcete jen tak prodat bez občanky víko kanálu? To se vám povede. Když nám tohle proroctví pronesl strážník městské policie, s nímž jsme byli domluveni na realizaci testu výkupu v kolínských sběrnách, ne tak úplně jsme mu věřili. Asi nejsme ty správné typy s pokřivenou morálkou. Ale tuhle reportáž jsme si s kolegou užili. Patřičně se na ni oblékli ve stylu skutečných životních zkrachovalců a společenských lůz a kanál opravdu prodali. Nevěříte?

Čas: 7.30. Oblečeni v montérkách nevábného vzhledu a s cigaretou té nejlevnější značky v koutku úst vyrážíme před naši redakci na Karlově náměstí. Dva páry rukou čapnou víko kanálu a šup – těžký kov už pěkně trůní na připravené kárce. Poněkud nesměle nás sleduje magistra ze sousední lékárny. Polevila v poctivém zametání před prodejnou, aby se podívala, cože to tam vyvádíme. Ale to je všechno. Telefonát na policii nebo na strážníky? Ani náhodou. „Nebojte, jde jen o test, vrátíme to,“ mrkneme na ni smířlivě.

Zdroj: DENÍK/Michal Bílek

Cesta napříč náměstím je zábavná. Ale i smutná zároveň. „Pozor, vezu, kanál!“ zahýkám zkresleným hrubým hlasem do hloučku lidí na ranním trhu. Dav se rozestoupí, koukne do kárky, jestli náhodou nelžu, a lhostejně si každý jde po svém. „Kdepak, nikdo nám nevolal, že by vás potkal,“ oznamuje strážník, když dorazíme na služebnu na smluvenou schůzku. „Lidem je to jedno, nechtějí si dělat problémy,“ dodává.

'Dobrej, šéfe. Kupte trochu železa'

A pak už jdeme na první ze dvou testovacích štací. Cíl: Starokolínská ulice. „Dobrej, šéfe. Kupte od nás trochu železa a dejte na pivko.“ Chlapík na vrátnici nás rázně odmítne. „Kanály nevykupujeme. A kor tenhle, je úplně novej. Zbláznili jste se?! A určitě nemáte občanky, co?“ Pět minut přemlouvání nezabírá. Muž si stojí za svým.

Volíme proto jinou taktiku. Necháme ho vyřídit jiné dva klienty a mezitím obcházíme harampádí na šrotišti. Bingo, tohle je ono! Po čtvrthodině bloumání přichází náš triumf. „Hoďte to na váhu!“ poručí chlapík. Ručička ukáže něco přes půl metráku. „Odvezte to támhle za tu buňku a přijďte pro prachy,“ velí.

Táááák. A je to. Složeno dle pokynu. Ještě nadiktovat falešné jméno, adresu a rodné číslo a 250 korun čistá ruka je našich. „To ti musí stačit. Jinak si ten kanál sbal a vypadni,“ rozohní se výkupčí, když ho přihlouplým tónem upozorním, že na doklad napsal něco přes tři stovky.

Na odchodu nás podle dohody staví hlídka strážníků a k případu volá i kolegy ze státní policie. Napálený muž ze sběrny nám spílá, prohodí i peprný výraz na adresu kriminalistů. Myslí si, že jsme nastrčení detektivové v roli volavek.

Svoji pravou totožnost prozrazujeme až po příjezdu skutečných policistů. Ti kauzu kanál řeší po úmluvě všech stran dohodou.