Výstavu připravovalo osm lidí. Vedle Kateřiny Groholové, Petry Domkářové a Magdaleny Vlasákové se na přípravě podíleli také Jaroslav Zikmund, Tomáš Kuba, Jiří Filípek a v neposlední řadě Jaroslav Vedral, místní starosta.
Výstava, která obsahuje nejen fotografie, ale také velice cenné předměty, byla zahájena 26. srpna v prostorách Obecního úřadu Oleška.

Budovatelská éra a pohlednice

Po příchodu do budovy úřadu mě starosta Jaroslav Vedral zastavil hned v mezi patře. Přesně tady se totiž nacházejí první historické fotografie, které si organizátoři vypůjčili od místních pamětníků. Výstava začíná budováním obce v minulém století. Nástěnka, která zde visí, nápadně evokuje dobu před revolucí. A přesně to bylo cílem.
Ve společnosti starosty obce pokračuji dál chodbou. Tentokrát se zastavíme u pohlednic, na kterých je Oleška v nejrůznějších dobách a podobách. Po levé ruce si se zájmem prohlížím letité dokumenty, většinou domovské listiny. To už však míříme ke konci této chodby, abych si všimla plakátu, který se věnuje geologii na Olešecku. „Plakát pro nás vytvořila Radmila Nahodilová, abychom si mohli přečíst, na čem žijeme," vysvětluje mi Jaroslav Vedral a já se zájmem poslouchám.


Kroniky, hasiči i ochotníci


Po chvíli povídání se přesouváme do prostor zasedací místnosti. Ta se na dobu výstavy proměnila na místo, kde jsou lidem k dispozici kroniky, fotografie a pamětní kniha, do níž mohou návštěvníci psát vzkazy, připomínky či dojmy z výstavy.
Na fotografiích v této místnosti jsou výlety, která obec pro obyvatele pořádala. Dále jsou zde vzpomínkové fotografie na činnost dobrovolných hasičů, momentky z Májů, ze sportovních činností a v neposlední řadě jsou tu k vidění také fotografie ze školních lavic. Poznají se zde žáci, kteří jsou dodnes školou povinní, ale také jejich prarodiče.
Nesmím zapomenout ani na panel věnovaný divadelnímu spolku, který v Olešce v minulosti působil. Ochotnický spolek vznikl podle informací u fotografií už v roce 1919.
Z plakátu v pravé části panelu se můžete dočíst, jak vypadal divadelní máj v Bulánce v roce 1959.
Nejzajímavější věcí v této místnosti se však pro mne stávají již zmíněné kroniky. Kromě té z Olešky, jsou tu také kroniky z ostatních částí obce a matrika sboru dobrovolných hasičů. Ta mne svým nádechem historie zaujme ze všech nejvíce.

Bělostný kočárek a kafemlejnek


Další místností, kterou organizátoři využili k výstavě je knihovna. Po příchodu do této místnosti mé oči ihned spočinuly na překrásném kočárku a hračkách vystavených opodál. Zachovalý plyšový medvídek a dřevěné hračky se mi opravdu zalíbili.
Z mého zasnění a návratu do dětských let mě vytrhne můj osobní průvodce a s nadšením mi ukazuje fotografie, které připomínají práce v JZD. Vysvětluje, kdo je na fotografiích a čím jsou zajímavé.
Poslouchám pečlivě, ale oči už mne zase táhnou dál, abych si mohla prohlédnout váhu, závaží a nádherný kafemlejnek.
Nepřehlédnu ani tradiční kameninovou formu na bábovku, kterou si dodnes babičky nemohou vynachválit.
To už mi starosta ukazuje máselnici, která je hned vedle. Skvělá věc, kterou v současné době již není téměř vidět. Přitom takové domácí máslo musela být opravdu výborná věc.
Další z věcí, které mne zaujaly, bylo hnědé rádio, lucernička a velice stará žehlička z dob, kdy ještě nikdo netušil, že jednou přijdou lehké napařovací žehličky.

Nejcennější součást výstavy

Výstava se sice chýlí ke konci, ale to nejzajímavější mne teprve čeká. Perfektní přednáška z úst Jaroslava Vedrala o mužích na následujících fotografiích mne naprosto nadchne.
Na některých z nich je kapitán Dudnik. První člen Rudé armády, který přišel do Olešky. Nechybí tu ani fotografie z jeho návštěvy v roce 1975.
Starosta mě upozorňuje na fotografii pod podobenkou Dudnika. Na ni je zaznamenán okamžik, kdy musel být sundán kostelní zvon.
V okamžiku se přesuneme do pravé části nástěnky a bavíme se o rodákovi z brnické hájovny Raimudu Půdovi. Ten se významně zapsal do historie v leteckých bojích o Francii a Velkou Británii za II. světové války.
U války ještě chvíli zůstáváme. To už totiž poslouchám zajímavé vyprávění o nejcennější věci na výstavě. O Československém válečném kříži věnovanému in memoriam Jaroslavu Hájkovi, který zahynul v koncentračním táboře. V roce 1946 mu tento kříž a pamětní list udělil prezident československé republiky Ludvík Svoboda.


Život i smrt


Jedna z posledních nástěnek výstavy je věnována svatbám a pohřbům, které se v minulých dobách v Olešce odehrály.
Jako odlehčení na závěr pak působí vystavené předměty, mezi kterými lze najít modlitební knížky, ošatku nebo hmoždíř. Výstavy jsem odešla velice nadšená a s myšlenkou, že i o své obci bych se chtěla dozvědět tolik historických dat a zajímavostí