Pavel Gross spojil celý svůj život spojil s potápěním. Sestrojil podvodní modul pojmenovaný Xenie, v němž v roce 1965 strávil v Jadranu v hloubce osmi metrů sedmdesát dva hodin. Těsně po okupaci republiky vojáky Varšavské smlouvy odjel se svojí ženou Líbou na svatební cestu do Švýcarska, po dvou letech se chtěli vrátit, ale byli v nepřítomnosti odsouzeni na sedmnáct měsíců odnětí svobody.

„Já nejsem emigrant, na to slovo jsem alergický, považuji se za vyhnance,“ říká tento výjimečný, dnes čtyřiaosmdesátiletý muž v dokumentu, který o něm podle svého scénáře pod názvem Akvanaut natočil Miroslav Náplava.

Oba společně s Grossovou ženou Líbou i kameramanem a pilotem virníku Janem Tutokym a dalšími hosty přijeli se snímkem do Kina 99. Před projekcí jej krátce uvedli, pak jej všichni společně s kolínskými diváky shlédli a po jeho skončení s nimi besedovali.

Film jsem samozřejmě viděl tisíkrát, říká řežisér

„Pavel jej viděl až na premiéře a teď počtvrté, já samozřejmě tisíckrát,“ pronesl v úvodu besedy režisér Miroslav Náplava. „Je to jako když se podíváte na krajinu zdálky a teprve při bližším pohledu uvidíte cvrčky a motýly,“ dodal k tomu protagonista.

„Dojemné a vtipné zároveň, to jsou nejsilnější dojmy,“ zhodnotila autorka plakátu Lenka Linhartová, která naopak film viděla v Kolíně úplně poprvé.

„Já vás nesmírně obdivuji, jste fakt borec a chtěla bych se zeptat, čeho se skutečně bojíte,“ položila dotaz spojený s vyznáním jedna z divaček.

„Bojím se všeho, ale je to jen obava, nepříjemný pocit, běžnou bázeň máme všichni, jsem dalek toho, abych byl člověkem bez nervů,“ odpověděl potápěč. Nakonec mnoho současných mužů s tímto koníčkem sedělo i v hledišti.

Ve Švýcarsku Pavel Gross společně s dalším Čechem Jaroslavem Kohoutem vyráběli malé ponorky, dodnes pracuje na originálním dýchacím přístroji či ponorce, která by měla znamenat revoluci v tomto oboru.