Jednou ze vsí, ve které došlo od konce devatenáctého století, kdy se zavedlo sčítání obyvatel, až do současnosti k úbytku skoro třetiny obyvatel, jsou Štíhlice. Jde o ves, která se zaměřovala v minulosti na zemědělství, jež zde hraje důležitou úlohu i dnes.

Přesto lidí ubývá, čemuž se příliš nediví starosta obce Tomáš Rychta, který sám konstatuje, že život v obci, kde chybí základní občanská vybavenost i kanalizace, není úplně snadný. „Lidé si tu musí zatopit, zařídit připojení na vodu, navíc se od nás bez auta nikam moc nedostanete,“ shrnuje, proč lidé z vesnice často mizí, případně své domy využívají spíše jako rekreační stavení.

Na druhou stranu ale podotýká, že kdo se ve Štíhlicích zabydlí a překoná jistou míru nepohodlí, zpátky do většího města či Prahy už se mu nechce.

Tmelící akce, díky kterým jsou si lidé blíže, jsou i jedním z hlavních programů obce, které ke vzájemné solidaritě přispívají. Kamila Bláhová z místního obecního úřadu pak starostu doplňuje, že za úbytkem obyvatel stojí i přirozené stárnutí místních občanů. Protože na druhou stranu se v obci staví dvacet čtyři nových domů. „Mladé lidi k nám vábí klid a malebné prostředí,“ vysvětluje.

Protože víc jim údajně obec nabídnout nemůže, jelikož obecní pozemky k prodeji již k dispozici nemá. Přesto se zdá, že příroda a omezený hluk dostatečným stimulem jsou. Jelikož nejstrmější pád v počtu trvalých obyvatel zaznamenala obec v letech 1991, kdy v ní zůstala jen třetina původních starousedlíků. Tehdy měla pouhých 108 obyvatel, zatímco v roce 2017 se obec zalidnila na 158 trvale žijících občanů.

V obci Vrbčany ležící zhruba na půli cesty mezi Kolínem a Prahou počet obyvatel rostl až do roku 1961, kdy tu žilo 550 lidí. I tady ale došlo v roce 1991 k prudkému úbytku a trvale hlášených bylo už jen 343. V posledních letech se ovšem i ve Vrbčanech situace začíná pomalu lepšit, což potvrzuje starostka Šárka Jelínková. „V současné době vnímám, že mládneme,“ přitakává. „Do naší obce přichází v hodně mladých lidí. Tím, jak starší obyvatelé vymírají, se tu uvolňují nemovitosti, které jsou pro ně cenově dostupnější. Nebo se sem vracejí za svými rodiči, protože tu vyrůstali. Myslím, že v dnešní době je pro lidi rozhodující spíše nemovitost, než fakt, jestli se jedná o vesnici či město. Stejně všichni jezdí autem a nejbližší město je do nás vzdálené jen 4 km,“ vyjmenovává důvody, proč si tamní lidé vybírají život na venkově.

Také starosta Žabonos Miroslav Pachl potvrzuje mírný nárůst trvale usídlených. V roce 2017 čítá počet občanů obce 232 obyvatel. Jenže v roce 2001 to bylo jen 202, což je historicky nejmenší zalidnění obce od počátku sčítání. Nejvíce obyvatel tu oproti tomu žilo v roce 1890, kdy součet činil 638 lidí. Ačkoliv se velikost Žabonos smrskla v současnosti zhruba na třetinu, situace je o málo lepší než na přelomu tisíciletí. „Snažíme se pro občany i děti pořádat různé akce, dokončili jsme dětské hřiště, kanalizaci,“ vyjmenovává snahu obce o zlepšení služeb Miroslav Pachl. Podotýká, že by měli velký zájem získat pro obec pozemky k výstavbě dalších domů, ale že se jim bohužel zatím nedaří přesvědčit soukromé vlastníky pro jejich prodej. Z toho důvodu je prý nabídka pozemků i nemovitostí zatím velmi malá, což dalšímu rozvoji obce prozatím brání.