Jak nadšeně sdělují rybáři, sumec byl ve Veltrubech zhruba třináct let, dva exempláře nasadili v době, kdy měřili zhruba 110 centimetrů, od té doby „trochu" vyrostli.

Polapit toho druhého však ještě zbývá. „Když je ryba šikovná, tak může klidně takovou dobu unikat," odpovídají rybáři na můj možná hloupý dotaz, jak je možné, že ho nikdo neulovil dříve.

V tlamičce jsme našli tenisku!

Co se týká dětského publika, to je z ryby rozměrů mořské příšery úplně vedle. Docela tomu pomáhají i vtipy rybářů. „To jsme mu v tlamičce našli dětskou tenisku," směje se rybář. Odpovědí mu je pouze nervózní dětský smích. „Podívejte se, jak má v hubě žluto," radí mi další rybář. „To je jasná angína, to by chtělo přeléčit antibiotikama," dodává se smíchem. Samotná rybářská školička čítá zhruba patnáctku dětí, které tráví pobyt u jezera ve stanech.

Děti si vyzkouší noční rybolov

Je to takové vyvrcholení průběžných lekcí rybaření, na které docházejí přes celý rok. „Tady si potom vyzkoušejí, co se naučily," řekl jejich vedoucí Pavel Kratochvíl. „Děláme akce jako dětský den, máme tu naučnou stezku vodníka Jezeráčka. Další aktivitou kroužku je táboření, letos nám přeje počasí, těší nás i hodně zájemců od malých dětí až po větší," pochlubil se s úspěchem rybářského kroužku Kratochvíl.

Děti si na rybářském táboře mají šanci vyzkoušet i takové rybolovné techniky, které při normální výuce nejdou, například noční rybolov. „Je vidět, když se tomu mohou věnovat celý týden," popsal vedoucí Pavel Kratochvíl viditelné pokroky svých svěřenců. Na rybářském táboře ale nechybí ani jiné tábornické evergreeny. „Vaříme buřtgulář, máme noční bojovky, chystáme soutěž ve střílení prakem…" vyjmenoval některé aktivity vedoucí.

Rybář Michal Coubal: Třicetikilogramový sumec je zatím můj největší úlovek

Tenhle spokojený výraz mají všichni muži, když se jim povede něco, co stojí fakt za to. Michal Coubal, třicetiletý předseda místní rybářské organizace ve Veltrubech, stojí vedle přepravky naplněné vodou, ve které odpočívá sportovní taška obsahující veltrubskou lochnesku. Popovídali jsme si s ním o tom, jak se vůbec podařilo jako úctyhodný úlovek vytáhnout z vody na hladinu. Jak nám totiž řekl, byl to totiž velmi nesnadný boj. „Je to neuvěřitelný zážitek," pochlubil se s úsměvem na rtech.

Jak dlouho už rybaříte?
Asi dvacet let. Ale tohle je zatím můj největší úlovek za celou tu dobu.

Předpokládám, že muselo trvat hodně dlouho, než jste takovou obludu vytáhli na souš.
Nějakou dobu to skutečně bylo. Ale jak dlouho? (ptá se kolegů rybářů) Patnáct minut? Deset nebo patnáct.

Sumec váží třicet kilo, jak jste to zvládli technicky?
Docela to komplikoval fakt, že jsme neměli žádné zvláštní nářadí, museli jsme si poradit, tak jsme to udělali takovým dost zvláštním způsobem. Kamarád sundal mikinu, tu jsme sumci dali do pusy, aby nás nekousl, a za papulu jsme ho vytáhli.

Jak je možné, že se nepřetrhl vlasec?
Mám vybavení na chytání až osmdesátikilogramových ryb. Vyloženě jsme se na toho sumce chystali, takže takový problém nehrozil.

Takový sumec se asi nechytí na ledajakou návnadu, co jste použili?
Chytali jsme ho na třiceticentimetrového lína.

Vaši kolegové říkali, že ve veltrubském jezeru je ještě jeden větší sumec, je to pravda?
Zhruba před třinácti lety sem pouštěli dva, myslím, že měřili kolem 110 a 115 centimetrů. Podle toho, jak jsme vyndávali poškozené ryby, tak tipujeme, že ten větší je stále ve vodě.

Co teď s úlovkem uděláme?
Vyudíme ho. A v nejbližší době sníme.