Rozkvetlé stromy, sedíte pod jejich korunou a ve slunci vnímáte bzukot. Pohledem vzhůry se přesvědčíte, že včelky se činí.

A pak že nejsou!
„Na Kolínsku se rozhodně nedá mluvit o epidemii v souvislosti s úhynem včel na varroázu,“ říká majitelka veletovské farmy Jana Provazníková a dodává, že místní úhyny tam, kde většinou chovatelé podcenili prevenci či špatně zkoordinovali léčení, se vyskytnou. „Problém je i s dodržováním veterinárních nařízení pro přesuny včelstev. Řada včelařů je nehlásí,“ komentují situaci veterináři. Stejně tak jarní preventivní opatření.

„Do 15. dubna jsme museli podle veterinární vyhlášky natřít léčivou látkou plod. Opravdu jsem si mákli,“ vypráví Jana Provazníková. Ona, stejně jako množství dalších včelařů ví, že je to nezbytné. Vždyť sama upozorňuje, že včely jsou pro ni chléb. Ale jistotu, že k tomu takhle zodpovědně přistoupí všichni včelaři, nikdo mít nemůže. Jak si potom vysvětlit případy, kdy si kdosi odchytne roj na stromě, rozhodne se začít s včelařením a až poté shání informace, co vlastně má dělat a co včely potřebují.

Bohužel ani včelaři dbalí všech předpisů nemají vyhráno. „Stává se, že včely prostě vykradou jiné včelstvo a mohou se nakazit. I proto máme v úlech podložky a hlídáme, nevyskytne–li se tam brouk,“ říká majitelka úctyhodného počtu včelstev. V případě, že by k tomu došlo, musí majitel kontaktovat veterinární správu a dát příslušné včely do karantény. To znamená i nevytáčet med.

Jak řešit situaci?
Včelaři se shodují: Stojíme na okraji zájmu veterinárního zájmu. „Nedá se spoléhat na poctivý přístup všech včelařů. Musí být jednoznačně řečeno, co je jejich povinností, musí existovat kontrola a za nedodržování sankce. To vidím jako jedinou účelnou cestu,“ vypočítává padesátník Karel, který včelaří už pětadvacet let. „Není to moje obživa, ale baví mě včelařit a pokaždé mě rozčílí, když zjistím, že někdo nedodržuje prevenci,“ vysvětluje. A co teprve ti, kteří se tím živí.