Původně do starokolínské školy chodilo ještě o něco víc dětí z Ukrajiny, ale některé se odstěhovaly a dnes už se počet prakticky nemění.

„Máme velice stabilní jádro, děti s maminkami bydlí tady na statku, nemáme zprávy, že by se chystaly někam stěhovat,“ uvedla zástupkyně ředitelky školy Libuše Třískalová.

Do školy ve Starém Kolíně ale chodí i sedm dětí z Kolína. „Jeden tatínek přišel s holčičkou do šesté třídy a chlapečkem do první. Nechtěl je dělit. V Kolíně by museli každý jinam, protože první a druhý stupeň jsou každý v jiném místě,“ popsala zástupkyně.

Nutné vybavení za statisíce

S příchodem ukrajinských dětí se škola rozrostla o dvě třídy. Malé děti jsou zvlášť, větší se rozprostřely do ostatních tříd. Pro školu to znamenalo dvě třídy vybavit, protože žáky musí dělit na výuku jazyků, a třeba v osmé třídě už je toho času 29 dětí.

Vybavení školu vyšlo přes 300 tisíc na provoz. Kupovaly se lavice, dataprojektory i notebooky na výuku. S nákupem vybavení pro děti předškolního věku pomohl Obecní úřad Starý Kolín, Charta 77 uhradila obědy a pracovní pomůcky pro ukrajinské žáky. Do pomoci se zapojili také učitelé, kteří kupovali dětem oblečení. Žáci donesli pro své nové ukrajinské spolužáky školní tašky, ze kterých „už vyrostli".

„Co se týče finančního zajištění učitelů, musím říct, že z ministerstva výuka českého jazyka a doučování funguje tak, jak slíbili, a je to dobře. V osmičce u dvou Ukrajinců už prakticky nepoznáte, že je to Ukrajinec, mají jen trochu přízvuk, ale jinak zvládají češtinu dobře, rozumí dobře, dokážou psát. Doučování češtiny mají dvakrát týdně na statku a chodí tam i maminky,“ sdělila zástupkyně.

Nejlepší jídlo? Knedlíky

Při návštěvě v 2. B se zrovna psalo a četlo. A v podstatě nebylo poznat, zda text hláskuje český nebo ukrajinský druháček. Jak se nechala slyšet malá Valerie, ve škole se jí líbí, chodí tam ráda a nejraději má tělocvik. Z českých jídel u ukrajinských dětí vedou knedlíky a maso. Valerie prozradila, že maminka také doma knedlíky zkoušela a byly dobré. Druhou příčku oblíbenosti obsadily špagety.

Mezi nejstaršími žáky jsou čtyři ukrajinské děti, které se nyní hlásí na střední školy a učiliště. Dva ukrajinští deváťáci chtějí jít na střední školu, oba si vybrali Střední odbornou školu informatiky a spojů Kolín. Další chlapec chce jít na instalatéra nebo elektrikáře, další na opraváře zemědělských strojů.

Ovšem kromě přijímacích zkoušek je čeká ještě jeden křest. Ukrajinské školy chtějí, aby deváťáci dělali závěrečnou zkoušku osobně. On-line nelze.

„Dáme jim potvrzení, že jsou tu děti přihlášené ke studiu, počet hodin, který mají odchozený, dostanou vysvědčení a stejně musí jet na Ukrajinu. Já to prostě nechápu,“ kroutí hlavou ředitelka Irena Skřivánková.

Rozdíly v učebnicích jsou malé

Školáci tam budou muset vyrazit koncem května, kdy na Ukrajině končí školní rok. „Vytiskli jsme si ukrajinské učebnice a odpovídají našim. I ročníkově,“ podotkla ředitelka.

Nějaké rozdíly se najdou. Jsou však minimální a více než pochopitelné: třeba v zeměpisu se v osmé třídě probírá Česká republika, u nich Ukrajina. To je však podle pedagožek jediná odlišnost.

Ve starokolínské škole pracuje i ukrajinská asistentka Olena, podle níž deváťáci musí složit zkoušku z ukrajinštiny, ukrajinské literatury a dějepisu. Úplně všichni žáci (a nejen oni) doufají, že zkoušku úspěšně zvládnou. Věří však také v návrat do bezpečí – a do budoucna, že se jednou budou moci vrátit domů, což chtějí, a setkají se se svými blízkými.