Na již nově položenou dlažbu nastoupili nejdříve muzikanti Městské hudby Františka Kmocha, kteří pod dirigentskou taktovkou Miloslava Bulína zahráli dvě úvodní skladby. Po nich pak už před sochu přišli skauti, baráčníci a sokolové, jejichž zástupci poté k pomníku položili květiny.

S největším věncem v dosavadní historii pietních aktů přišlo vedení města – starosta Michael Kašpar a jeho zástupci Iveta Mikšíková a Michal Najbrt. Květinami památku prvního prezidenta uctili i poslanec a budoucí člen nové vlády Vít Rakušan, stejně jako vedoucí odboru školství, kultury a sportu Petr Kesner či předseda Klubu vojenské historie ČSLA Pavel Vladyka. Pochopitelně nechyběly ani projevy. Ten první pronesl Vít Rakušan, který vzpomněl 103. výročí vzniku našeho státu a samozřejmě jeho prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. „Období mezi první a druhou světovou válkou bylo kratší, než je teď existence naší svobodné republiky, přesto se k první republice vracíme s tím, jak důležité je vlastenectví. Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, které bych ale nerad zaměňoval za vlastenčení,“ řekl mimo jiné.

Očkování přednostních skupin obyvatel proti koronaviru v objektu nemocniční svobodárny v Kolíně.
V Oblastní nemocnici Kolín očkují až 450 lidí denně. Tahounem jsou třetí dávky

Za kolínské skauty promluvil jejich zástupce, bratr Martin Zoubek, jenž v úvodu řeči zrekapituloval fakt, že se tento vzpomínkový akt koná po dvouleté pauze a připomněl i další problémy s koronavirem. „V tuto chvíli tu můžeme stát a společně si připomínat letošní výročí. Nemusíme kvůli tomu koukat na online přenosy, videa nebo fotografie. Tento kontakt nic nenahradí, ani obrazovky, sluchátka v uších či sdílení na Facebooku. Zvlášť u nás skautů je pro správnou činnost potřeba setkávání s ostatními v družinách, oddílech, střediscích i mezi námi,“ vypíchl a zmínil i semknutí společnosti v covidové době se šitím a roznášením roušek. „Taková společnost by se v masarykovské době určitě těšila nejen prezidentově oblibě,“ dodal a vzápětí varoval před ukřičenými a ulhanými politiky.

Poprvé v historii se u pomníku mikrofonu chopil také novinář, politický komentátor a spisovatel Milan Kocourek, dlouhá léta žijící v Anglii, kde pracoval mimo jiné i coby redaktor českého vysílání BBC. I vzhledem k tomu se soustředil na Masarykovo osmnáctiměsíční londýnské působení. Ve Velké Británii tehdy byl společně se svojí dcerou Olgou a setkával se krajany a především sokoly. Což Kocourek nastínil, stejně jako pozdější válečné osudy českých sokolů v zahraničí.

Jako poslední se k mikrofonu postavil starosta města Michael Kašpar, který shrnul historii především oslav dne vzniku samostatného státu. „Uběhly pouhé tři roky a po únoru 1948 se už při oslavách 28. října mluvilo docela jinak. Pryč byly masarykovské humanitní ideály i hrdinství československých letců R.A.F a Československo se stalo poslušným a výkonným satelitem Moskvy,“ připomněl temnější období našich dějin. „Zkusme se nejen ve dnech svátečních, ale i ve dnech všedních, chovat tak, aby se za nás nemusel profesor Jan Patočka nebo generál Josef Mašín hanbit. A abychom se po letech nemuseli stydět sami před sebou, že jsme ani v méně složitých časech nedokázali stát rovně jako oni,“ uzavřel. Tečku za celým setkáním, kterého se tentokrát zúčastnilo i poměrně dost kolínských občanů, zakončila státní hymna a poté ještě jedna skladba zahrané muzikanty Městské hudby Františka Kmocha.