Začíná se otázkou. „Víte, co to jsou drogy?“ ptá se Věra Žídková. Sedmáci překvapují arzenálem znalostí. „Třeba marjánka, to je taková bylina,“ odpovídá první žák. „Nebo pervitin. A kokain!“ navrhují další. „A co třeba hérák nebo perník nebo houbičky!“ zahajuje hotovou kulometnou palbu vědomostí další sedmák.

Po trávě přece člověk vidí růžové slony!

I účinky mají třináctileté děti zmapované, až to jednoho nechává v šoku. „Po trávě je suchej jazyk!“ dělí se o moudrost žák sedmé třídy. „Nebo někdo vidí růžové slony!“ kontruje další. „Nebo po tom můžu bejt takovej unavenej!“ navrhuje další.

Sice mám jenom pozorovat, ale neudržím se. „Odkud to všechno víte, mládeži?“ ptám se jich. Odpovědí je jenom hrobové ticho a následně hurónský smích. Je možné, že jsou sedmáci takový světáci? „Já to neměl,“ ozývá se chlapec, jestli se ozvala potrefená husa, zůstává pouze domněnkou.

Další drogy jsou třeba ředidla nebo tekutá lepidla. „Ale ty divně smrděj,“ protestují žáci. Nakonec se dostáváme k dalším závislostem. „Já třeba rád pařím na počítači, ale to asi každej,“ chlubí se jeden hoch. „Mě z počítače vyhazuje táta, abych tam dlouho neseděl. Ale dělá to spíš proto, aby si tam mohl sednout sám,“ stěžuje si třináctiletý chlapec.

Taková závislost zaujala Věru Žídkovou, ptá se dále. „Co bys dělal, kdyby ti počítač nefungoval?“ ptá se. Chápu, kam tím míří, zřejmě chce mluvit o abstinenčních příznacích. Třináctiletí ale mají odpověď na všechno. „Já bych to s televizí nějak zvládnul,“ odpověděl. „A co kdyby ti nešla elektřina?“ ptá se jiný spolužák. „Co by nešla elektřina?“ diví se ten první.

Následující blok přednášky se zabýval rodinným zázemím, proč mladí začínají brát drogy. Věra Žídková vysvětluje, jak je důležité mluvit s rodiči a chápat finanční situaci rodiny, jak je rozhodně velká chyba uchylovat se k drogám nebo alkoholu. „Se mnou se táta nebaví. Akorát říká, jak ho to v práci štve, ale už mě neposlouchá,“ stěžuje si jeden chlapec. Ostatní se připojují, že to s tou komunikací doma vázne.

Proč pomáhat doma, když máme myčku?

Věra Žídková se ptá, kdo třeba doma pomáhá s domácími pracemi. „Rodiče mají také své starosti, když jim ulevíte, vyjdou vám vstříc,“ radí jim. Sedmáci pro to mají ale pramalé pochopení. „Proč bych pomáhala třeba s nádobím, když máme myčku? Ale tak kdyby mi máma řekla, tak pomůžu,“ nechává se slyšet jedna dívka.

Přednáška pokračuje prevencí co dělat, když se už člověk s drogou setká. „Rozhodně nic nekupujte a neužívejte,“ říká Věra Žídková a na obrázcích ukazuje, jak vypadají ruce feťáků, kteří si dávají „do nosu“ nitrožilně.

Hovoří i o zdravotních rizicích, sedmáky to naprosto konsternuje. „Nikdy nevíte, co vám kdo prodá. Do pervitinu se přidává cukr, sůl nebo třeba omítka,“ vypráví jim.

Mezi žáky koluje ukázkový kufřík s atrapami drog. „To je humáč, kterej ti zamotá hlavu tak blbě, že vůbec nebudeš vědět,“ štítí se „drog“ jeden sedmák.

Žáky překvapuje, že marihuana je speciálním testem detekovatelná i dva měsíce po užití.

Následuje blok dotazů co je trestné, co je množství menší než malé, že je nelegální pěstovat i jednu rostlinu marihuany za oknem. „A co když to pěstuje soused na zahradě a ta květina ke mně přes plot přeleze?“ ptá se jeden žák vyděšeně.

Nakonec žáky čeká zhlédnout film Zpackané životy. Rozebírá drobnou kriminalitu, ke které se kvůli vydělání peněz drogově závislí uchylují.

Po hodině filmu je jasné, že i ti, co o těch drogách tolik žertovali, by si další vtípek zatraceně rozmysleli.

Protidrogové přednášky žáci cerhenické školy absolvují ještě dvakrát v následujících týdnech. Bude určena pro osmou a devátou třídu.