Téměř třicítka nadšenců tiskne respirátory na 3D tiskárnách

Dobrovolníků, kteří tak své 3D tiskárny nechají pracovat pro dobrou věc, je zhruba třicítka; spojují je sociální sítě, kde mají svoji veřejnou skupinu, ke které se může přidat každý, kdo chce pomoci: 3D Tisk Kolín.

V čele celého týmu stojí několik nadšenců, jeden z nich je Kolíňák Michael Coubal, který studuje fakultu elektrotechniky a informatiky na Univerzitě Pardubice. Nápad začal celkem jednoduše: hledal způsob, jak ochránit sebe i své okolí v době pandemie.

A protože, jak s úsměvem vypráví, neumí šít, rozhodl se využít jinou metodu, když umí tisknout. „Brouzdal jsem internetem a našel jsem model, který vypadá jako maska. Tak mě napadlo to vytisknout a dát fo na Facebook. To vyvolalo ohromnou reakci,“ popisuje první momenty.

Dodržování mimořádných opatření kontroluje policie

A tím to celé začalo: na začátku malému týmu se ozvali lidé, že mají látku pro ušití asi pěti roušek: při použití ale vytisknutého respirátoru by se dal materiál použít až na 117 masek vyrobených touto technologií. „Masky jsou určené například pro lidi, kteří jsou v boji s koronavirem v první linii,“ popsal Michael Coubal. Mohou to být například zdravotníci, ale také ti, kteří se hodně pohybují mezi lidmi.

Upozorňuje ale, že pochopitelně tyto výrobky nemají žádnou certifikaci. „Lidé ale říkají, že to je daleko příjemnější než rouška, která se musí prát, dezinfikovat a dlouho trvá, než uschne,“ řekl. V jejich podomácku vytisknutém respirátoru se dá látka měnit dle potřeby.

Třebaže výroba zní jednoduše: tiskárně stačí dát pouze soubor, jak má výsledný produkt vypadat, rozhodně není tisk rychlý. „Verze, kterou nyní používáme, zabere asi pět hodin, než se vytiskne. Moje zařízení má větší trysky, ty to tedy zvládnou za dvě a půl hodiny. Maska ale může být prodyšná, takže to musíme lakovat, aby plastem nic neprošlo,“ vysvětlil Michael Coubal. Na to používají potravinářský silikonový lak.

Nemocniční lékárna vaří stovky litrů dezinfekce

V týmu je například jeho bratr Tomáš Coubal, dále Ondřej Pelák, Šárka Vladyková, Honza Strnad, ale i David Kopecký a řada dalších, je jich téměř třicet. „Není mezi námi biolog, informace se dozvídáme z internetu. Je to v podstatě fyzikální princip,“ vysvětlil, kde získávají své know-how.

Podobné skupiny vznikají po celých středních Čechách. Řada lidí si v minulosti pořizovala tato zařízení z čistého zájmu a nadšení pro technologii; tentokrát se jim ale dostává krizového využití.

Zdroj: Deník