Odehrál se zde výroční koncert kapely Telegraf, zpěváka Petra Bašuse a mnoha dalších. „V životě jsme tady nehráli, není tady žádné zázemí, jen louka, ale lidi, kteří mají chuť to celé uspořádat," líčil před začátkem akce Petr Bašus.

Ten v ten den společným koncertem slavil nejen své šedesátiny a zároveň čtyřicet let harcování po pódiích celé republiky, ale i dvouapůltisící vystoupení Telegrafu v jeho historii, navíc v letošním roce se pětapadesátin dožívá bývalý zpěvák kapely Viktor Szita i kytarista jeho současné hudební party Zdeněk Červinka.

Petr Bašus ten den stihl obědové posezení s vlastní rodinou, organizaci akce i neustálé přijímání gratulací a darů od přátel a muzikantů, mezi nimiž kromě obligátních lahví alkoholu nechyběly dortové kytary či mixážní pult, zmražený kapr nebo modely aut. „To svoje jsem před nedávnem zrušil, tak mě hecují alespoň miniaturami," smál se oslavenec. Nejen kamarádi, ale i fanoušci však přišli především na muziku.

Na dvou spojených nákladních návěsech coby pódium se jako první objevila personálně s Telegrafem spřízněná kapela Roxor, tentokrát ve své akustické podobě. Tak nedávno vydali i CD nazvané Na rozcestí a desková i živá podoba kapele velice sluší.

Tvrdí metalisté usedli na barové židličky, uchopili do rukou akustické kytary, místo bicích cajon a známé melodie obnažili na jejich dřeň. Do studia i na pódium si přizvali kolínského multiinstrumentalistu Pavla Ptáčka a ten jejich písničky ještě podmaloval houslemi a klávesami.

Do zapadajícího sluníčka krásný úvod večera. S další hudební gratulací přispěchala další tuzemská legenda kapela Karamel. „Chceme Petrovi poblahopřát, ale bohužel náš bubeník a kytarista jsou na koncertě s Alešem Brichtou, tak nás když tak vypískejte," varoval v úvodu svého setu zpěvák Petr Čejka.

Ten se chopil akustické kytary, zaskakující bubeník hrál většinu repertoáru poprvé v životě a basový kytarista Pavel Sadlík mu před začátky písniček nahazoval jejich tempo. Jenže skladby jako Přízrak 7. B, Růža z masokombinátu či Vzácný nápoj prostě fungují i po mnoha letech, většina přítomných na nich kdysi vyrůstala a posílala jim hlasy do Hitšarády či Galašarády, takže se pochopitelně pískání nekonalo, naopak se publikum dožadovalo přídavku.

Ten o nápoji pitém v dešti si zazpíval společně s Čejkou i oslavenec, na vyvolávanou Finskou saunu už z časových důvodů nedošlo. Viktor Szita býval pěveckou i klávesovou oporou jak kolínského tanečního orchestru Universal, tak samotného Telegrafu.

Teď žije na Nymbursku a vloni se obklopil místními muzikanty, sestavu nazvali Infinity a především přítomným fajnšmekrům nabídli výběr rockové klasiky od Deep Purple přes Whitesnake až po tuzemské Matadors, vše precizně zahrané i zazpívané.

Vinou přestaveb aparatury a zvukových zkoušek se hlavní oslavenci, kapela Telegraf, dostali na pódium až před jednou hodinou ranní. O co ubylo zimou zkřehlých fanoušků, o to větší byla atmosféra vytvořená těmi zbývajícími.

Křídla andělů, Tisíce nás, Malý pivo, Hrad z písku, Potulní hráči, Legenda…, to všechno jsou hity, při kterých tančily, opíjely se a plodily děti generace fanoušků. Společný zpěv všech přítomných, dva zpěváci na pódiu, střídající se kytarová úderka i basista a vrchol, jak má být. Nejen stadiónovou halekačku All We Are od Doro Pesch si s Telegrafem ještě střihla zpěvačka Drahomíra Plauterová řečená Dargi z kapely Dargi's.

Bohužel, akce byla povolena jen do druhé hodiny ranní, teploměr ukazoval okolo osmi stupňů, muzikou rozehřátí fanoušci se rozcházeli k domovům, ve stanu pro gratulanty opékači sundávali kosti ze snědené kýty, traktor vyprošťoval zapadlé auto s nevypitými sudy a potulní hráči se chystali do další pětistovky koncertů.

Rokenrol zkrátka do důchodu nepatří!