Jak potvrdil historik Ladislav Jouza, první okupační jednotky začaly do Kolína vjíždět okolo sedmé hodiny. „Přijížděly na Zálabí Ovčáreckou ulicí a přes Masarykův most směřovaly k hotelu Savoy. U něho zahýbaly vlevo a podél železniční tratě a starého závodu Obchodních tiskáren Kolín (dnes zde stojí obchodní dům Futurum) se valily dále ke Kutné Hoře,“ popsal Ladislav Jouza s tím, že menší skupinku obyvatelé odklonili směrem k náměstí.

Průjezd tanků, obrněných transportérů a nákladních automobilů sovětské a polské armády trval několik hodin. Někteří Kolíňáci jen nečinně nepřihlíželi, někteří se snažili pomalu se sunoucím náklaďákům zabránit v cestě doslova vlastníma rukama, další jim pod kola házeli kameny a dlažební kostky, hrozili, házeli po vojácích rajčata, ničili nebo otáčeli směrové tabule, aby se cizí vojska špatně orientovala.

Na zdech se ještě ten den začaly objevovat nápisy odsuzující okupaci. „Na Zámecké, v muzeu a na dalších místech se malovaly transparenty, připravovaly se letáky a plakáty,“ připomněl Ladislav Jouza.

Prakticky ve všech podnicích byl v onen den přerušený provoz, celé město bylo v ulicích, davy se shromažďovaly například před tehdejším hotelem Savoy. Nedlouho poté v ulicích a provozovnách přibyly podpisové archy proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy.

Kolíňák Jan Dufek si na osudnou středu 21. srpna vzpomíná očima zhruba šestiletého dítěte. „Bylo příjemné léto, byli jsme na chatě. Najednou za tátou přišel člověk, který v okolí sekal trávu, a bouchal na okno se slovy - jsme okupovaný,“ popsal Jan Dufek. „Táta byl oficír, musel hned do Kolína, takže jsme se na chatě rychle sbalili a jeli. Vzpomínám si, že táta strašně nadával, protože chtěl zrovna jít na ryby. Ale muselo se jet. Měli jste tehdy nablýskanou, opečovávanou, tuším, Škodu 1000 MB. A v zatáčce u Zbraslavic jsme potkali tanky. Skončili jsme zčásti ve škarpě. Vím, že jsme tehdy neměli tušení, jestli ještě vyjedeme. Byl jsem dítě, které z toho všeho nemělo rozum, ale vzpomínám si, že jsem byl strašně vyjukaný a nic jsem nechápal,“ dodal Jan Dufek.

Řediteli Obchodní akademie Kolín bylo tehdy 13 let. A možná se mohli s Janem Dufkem ve Zbraslavicích potkat. „Ve Zbraslavicích jsme tehdy bydleli, vzpomínám si na 21. srpen jako dnes. Probudilo nás to, že nám pod okny duněly tanky,“ popsal Dušan Zahrádka. „Rodiče byli zrovna pryč, se sestrou jsme byli sami doma, žádné mobily neexistovaly. Měli jsme strach. Vojenská technika kolem nás jezdila tři dny,“ dodal ředitel obchodky.

Kolínské oběti
V samotné Kolíně nebyl v osudný den 21. srpna 1968 v souvislosti s vpádem vojsk Varšavské smlouvy nikdo zabit. Přesto má Kolín v srpnových událostech dvě oběti mezi svými obyvateli.

Devatenáctiletý Kolíňák, student průmyslové školy Vladimír Hnulík byl zabit poblíž Československého rozhlasu v Praze, kde se lidé pokoušeli zastavit okupanty pomocí barikád z tramvají a nákladních aut.

Miroslavu Beránkovi, tiskařskému učni z Kolína, bylo teprve šestnáct let, když ho v Opletalově ulici v Praze zastřelil opilý sovětský voják.