Tentokrát na dovolenou v dřívějších dobách vzpomíná kolínský zastupitel a podnikatel Jan Hora

Táboření v roce 1979? Na tábor se odjíždělo na korbě Tatry V3S, veliký zážitek a hlavně úleva, že se nemuselo šlapat na kole.
V dostatečném předstihu ještě přijel náklaďák plný kravinek a na všechny táborníky čekalo ihned po příjezdu postavení vlastního stanu, nebral se ohled na věk a šikovnost, tatínkové nepomáhali.

Každý věděl, že co si postaví, v tom bude bydlet celý měsíc. K základní výbavě každého malého kluka patřila dobrá sekerka, kladívko, kleště a hřebíky, pochopitelně dobrý nůž. Ráno se začalo a večer již musel tábor stát a být jako ze škatulky. Pro vodu s barely do nedaleké studánky, a s dvoukolákem pro zásoby potravin do vesnice vzdálené dva kilometry v každém počasí hodně brzy ráno, aby bylo včas čerstvé pečivo k snídani.

Zlomené ruce, nohy, nebo oštěp ve stehně, byly pouhé epizody, které nijak nenarušily chod tábora a zranění se z ošetření vraceli okamžitě na tábor, celotáborový průjem přišel a zase odešel.

Na táboře fungovala půjčovna knih a polední klid se většinou využíval k psaní a čtení dopisů. Na tábor ještě jezdili kluci vysportovaní, otužilí a manuálně zruční. Hlavně rodiče věděli, že kluci jedou na skautský tábor za dobrodružstvím, užít si parádní prázdniny!

Rodiče plně důvěřovali vůdcům, že je o kluky dobře postaráno a čekali týden na dopis. Nic jiného jim nezbývalo, jiná komunikace nebyla.