Jitka Poláčková: byla to vůle vyhrát. Chtěla jsem to, tak jsem proto udělala úplně všechno

Na konci června letošního roku, po teprve deseti měsících trénování, si Jitka na závodech důrazně řekla mezi soupeřkami o respekt. S teprve sedmým výkonnostním stupněm překvapila nejen všechny ostatní závodnice, rozhodčí i odborníky, ale jak říká, tak i sama sebe. „Věděla jsem, že mám hodně natrénováno, věnuji se tréninku v porovnání s ostatními více, ale takový úspěch jsem nečekala,“ přiznává třináctiletá přebornice v umění taekwondo WTF Jitka Poláčková.

Na turnaji v Praze přešla hladce přes první zkušenější soupeřku, která závodí ve čtvrté výkonnostní skupině, vítězstvím 10:3. Nervy drásající utkání čekalo na Jitku v semifinále. Tam se taktéž utkala se závodnicí čtvrtého kupu, ale o vítězství musela bojovat mnohem více. Po třech základních kolech znamenal nerozhodný stav 3:3 prodloužení utkání do čtvrtého rozhodujícího kola hraného systémem náhlá smrt. V něm kolínská závodnice ukázala, že patří mezi elitu. Vyhrála 4:3
a už se těšila na finále.

Tam na ní čekala soupeřka nejtěžší, Marie Svatková s modročerveným páskem značícím třetí výkonnostní kup. Reprezentantka z Humpolce podlehla kolínské „začátečnici“ 3:1, což zvedlo obrovskou vlnu emocí. Závodnice s teprve žlutozeleným páskem porazila soupeřku, která má o čtyři třídy vyšší stupeň výkonnosti, a získala zlatou medaili.

Jak jste se k tomuto pro dívku dosti neobvyklému koníčku dostala?
Kamarádčina maminka našla v září 2008 školu bojových umění TAEHAN na Gymnáziu v Kolíně, kde měl působit jihokorejský mistr LEE YOUN JAE, tak jsem se rozhodla, že to zkusím. Tréninky a přístup mistra mě natolik zaujaly, že jsem se v tom našla a u trénování bojového umění taekwondo WTF zůstala.

Na závodech WTF Czech Open na konci června jste překvapila a získala zlato. Jak to, že se vám tak zadařilo, když se této disciplíně věnujete teprve necelý rok?
Překvapila jsem i sama sebe. Věděla jsem, že mám hodně natrénováno, věnuji se tréninku v porovnání s ostatními více, ale takový úspěch jsem nečekala. Není to běžné. O to víc mám z takového úspěchu radost. Náš mistr LEE mě ale drží na zemi a říká, že se nemám nechat ukolébat úspěchem a o to více mám trénovat.

Překvapení to bylo zejména díky tomu, že vy sama patříte do sedmého technického stupně a porazila jste závodnice mnohem zkušenější. Kde se to ve vás vzalo?
Čím déle se věnuji taekwondu WTF, tím více zjišťuji, že to, že má někdo vyšší pásek, mnoho neznamená. Každá škola trénuje jiným způsobem. Někde se „páskuje“ rychle jen kvůli závodům, jinde, jako třeba
u mistra LEE, se věnujeme učení a trénování úplně všeho a postupně tak, abychom si pásek zasloužili a věděli, že skutečně umíme všechno, co je na takový vyšší technický stupeň třeba.
Taekwondo WTF je velice obsáhlé. A kde se to ve mě vzalo? Byla to prostě vůle vyhrát. Rozhodla jsem se, že budu lepší a udělala jsem pro to při závodech úplně všechno.

Poradila jste si se třemi soupeřkami. Popište jednotlivá utkání.
Na jednotlivá utkání se mě neptejte, to byste se musela zeptat těch okolo. Já se tak soustředila na zápasy, že ani nevím, co bych vám k tomu řekla. Vím jen, že jsem chtěla vyhrát.

Vysvětlete čtenářům, jak je to v tomto bojovém umění s barevnými pásky.
V bojovém umění taekwondo WTF si můžeme, ale nemusíme, zvyšovat technickou úroveň, tzv. kupy. Desátým kupem získáme registraci v Českém svazu taekwondo WTF, jehož je i náš mistr členem, neboť je reprezentačním trenérem v technických sestavách – poomsae.
Další je 9. kup – žlutobílý pásek, 8. kup – žlutý pásek, 7. kup – žlutozelený pásek, 6. kup – zelený pásek (ten má nyní Jitka Poláčková pozn. red.), 5. kup – zelenomodrý pásek, 4. kup – modrý pásek, 3. kup – modročervený pásek, 2. kup – červený pásek a 1. kup je červenočerný pásek. Poté následují stupně mistrovské, kterým se říká dany, a při kterých můžeme používat černý pásek. Dosáhnout takového pásku je u nás velmi složité. Na všechny stupně máme pravidla na dobu, po jaké můžeme dělat zkoušky, a co všechno musíme umět. Není to jednoduché a my, co děláme zkoušky právě u mistra LEE, to musíme umět ještě mnohem lépe.

Po výhře vás oslovila reprezentační trenérka. Jak se tedy bude dál vyvíjet vaše kariéra?
Momentálně jsem v kategorii kadetů, takže jezdím na soustředění a připravuji se na turnaje. Příští rok ale už postoupím do kategorie juniorů a tam bude mnohem větší konkurence, takže uvidíme, jak to se mnou bude dál.

Jak náročný je tento koníček na čas? Kolikrát týdně se věnujete tréninkům?
V naší škole probíhají tréninky dvakrát týdně v Kolíně a dvakrát týdně v Praze. Když mám sílu, tak se účastním i pražských tréninků. V pátek mě dokonce mistr posílá trénovat do pražského klubu, který se zaměřuje výhradně na zápasy, abych si zlepšila techniku zápasů. Tréninky probíhají většinou hodinu a půl a jsou velmi náročné.

Tereza Hölzlová