Hlavní problém je ten, že mladí nemají zájem se učit, chtějí pouze snadnou cestu k papíru, řekl Jaromír Kratochvíl v rozhovoru pro Kolínský deník. Jaromír Kratochvíl je ředitelem kolínské střední průmyslové školy, která se podle jeho slov potýká s nedostatkem žáků.
Ani automobilka v regionu, ani technologické hračky, které mají studenti k dispozici, prostě trend nemění. Bude to tak vždy? Jaromír Kratochvíl je v tomto ohledu optimista. „Do budoucna stejně nic jiného nezbude," říká.
Jaký je zájem o technické vzdělávání na Kolínsku?
Žáků máme zhruba stejně, jako vloni, to znamená žádný velký nárůst. Po náznacích z různých burz škol jsem čekal narůst, ten ale nepřišel. V současné době máme 42 přihlášek na obor strojírenství, horší to je na učilišti, tam máme 15 přihlášek. Dá se ale očekávat, že studenti to ale třeba nechávají na poslední chvíli.
Matematika je klasicky velkým strašákem. Je ale jediným? Proč se strojařině na Kolínsku nedaří?
Máme punc náročné školy, není v tom jen matematika, i když s ní hodně problémů souvisí. Problém je ten, že se studenti nechtějí učit, dávají přednost věcem, které se, lidově řečeno, dají okecat. Když jim ale dáte něco spočítat nebo nakreslit, tak tam to je jednoznačné. Na druhou stranu máme minimum nezaměstnaných absolventů.
Hovoří se o tom, že všichni upřednostňují humanitní obory. Souhlasíte?
Byl to takový trend, že všichni musejí mít maturitu. A třeba ji získal, sice se čtyřkami, ale nakonec nic student neuměl. Rodiče stále upřednostňují, aby žáci měli papír, ale jaká je jeho hodnota, to už dnes nezohledňují. Hlavně ať nemají problémy se studiem.
Jak pokročilo učení techniky? Občas vídám různé elektrostavebnice, počítačové simulace…
Využíváme je při výuce také. Máme simulátory, roboty… Bohužel, u mládeže trvá zájem jen chvilku. Ono naprogramovat takového robota nebo CNC zařízení vyžaduje základní znalosti, aby mohli vůbec dělat. Kolikrát jim rozdám písemku a studenti ani neřeší, co dokázali, nebo ne. Jenom řeší, o kolik bodů jim utekla čtyřka.
Hodně se kritizuje dnešní doba, kdy jsou veškeré znalosti neustále přístupné na internetu, a tím si není třeba nic pamatovat. Souhlasíte?
Studenti si to sice myslí, ale hravě zjistí, že to zdaleka není pravda. V tomhle to je ale negativní vliv, horší už mají na studenty, podle mého, počítačové hry. Žáci u nich stráví spoustu času, pak sem přijdou rodiče na třídní schůzku a vypravují, jak se jejich student stále učí, že sedí u počítače. Tak jim říkám, aby se podívali, co na počítači dělá. Je to ohromný žrout času. V určité fázi hry bystří mysl, to je pravda, když to jsou logické hry. I akční mohou pomáhat, když se člověk učí počítač ovládat. Možná by to ještě chtělo vymyslet něco, aby se mládeži u počítače zvyšovala fyzička.
Ředitel úřadu práce Jan Máslík k technickému vzdělávání říkal, že třeba konstruktér by mohl mít velký problém uživit se v regionu. Jak to s podobnými pozicemi je?
Čistý konstruktér už ve většině firem neexistuje, spíše jsou univerzální funkce, vedoucí výroby, programátor CNC strojů. K tomu potřebují zvládnout i konstrukční prvky. Ale konstruktérů už není obecně tolik, kolik jich bývalo. Jeden člověk s počítačem zvládne bohatě práci pěti, šesti klasických konstruktérů. Možná i více.
Jak hodnotíte spolupráci s TPCA? Přinesla větší zájem o obor?
Původně se počítalo, že do zóny přijde BMW. Ti už na druhou schůzku přinesli německé osnovy, chtěli je napasovat na naše české. Potom se vše ale změnilo a přišla informace, že tu bude TPCA. Když začala spolupráce, upravili jsme osnovy, vytvářeli jsme učebnice, některé ve spolupráci s jejich odborníky. Od některých jsme museli ustoupit, protože byly nad rámec i vysokoškolského vzdělávání. Pokračuje lepší spolupráce, naši žáci tam chodí na praxi, dostanou se i do míst, které vidí v chodu, kam se běžný člověk nedostane. Jen je škoda, že tu není žádná motorárna, kde by se dělaly motory, v továrně až tolik strojařiny není. Podávali jsme teď žádost do TPCA pro Kolínsko ve spolupráci se 6. ZŠ v Kolíně. TPCA se snaží, aby je Kolíňáci vzali za své. Ale ještě to bude asi chvilku trvat.
Napadá vás, jak mladé zaujmout technikou?
Ono to nebude dlouho trvat. Absolventi škol, kam si přišli pouze pro papír, to sami zjistí, až nebudou mít pracovní místo. Dříve panoval trend, že podnikatelům stačil všeobecně vzdělaný člověk, kterého si zaučili. Jenže takové zaškolení trvá mnohonásobně déle. Myslím si, že se situace mění. Druhý extrém je to, že po člověku chtějí, aby pracoval hned druhý den, jako ostatní s praxí. Ale vždy trvá určitou dobu, než se to člověk naučí. Kromě toho si myslím, že přibývá více technických podniků, zájem o takové absolventy bude.
Jakou vidíte budoucnost strojařiny?
Strojařina je to, co může Česko uživit. Když si to vezmeme, nějaké suroviny na vývoz zrovna extra nemáme. Nás musí živit výroba. V elektru nám svět trochu utekl, i když se tam nechá přijít na spoustu nových věcí. Strojařina má podle mě největší pole působnosti.
Ministr Marcel Chládek na návštěvě v Kolíně hovořil o problematice učňovského vzdělávání, že je potřeba podpořit určité obory, že by o ně mohl být zájem na trhu práce. Jak to vidíte vy? Potřebujeme více učňů?
Určitě potřebujeme a budeme potřebovat. Naše strojírenství před revolucí bylo předimenzované, po jeho restrukturalizaci byl nadbytek lidí a to se promítlo i do myšlení rodičů, že si dítě udělá školu a bude bez práce. Mezitím se ale strojařina posunula jinam. Spousta lidí nezvládla přechod na moderní techniku. Brzo tak začnou docházet lidé vystudovaní v tomto oboru. Dříve jsme ročně produkovali 120 strojařů, teď to máme ani ne za pět let. Jsem přesvědčen, že pokud nebudeme chtít, jako Česká republika, skončit, jako země, kde se dělá pouze na linkách, tak tohle je jediná cesta, jak jít dál.
