Okolí obce bylo od pradávna osídleno, o čemž svědčí mnohé nálezy. Nejvýznamnějším z nich je „keltský poklad“, který byl objeven v třicátých letech minulého století, a obsahoval přes tři sta kusů zlatých keltských statérů. Ty jsou dnes k vidění v Národním muzeu v Praze.

Vznik původní osady v těchto místech jistě nebyl náhodný, neboť v sedmém až desátém století probíhaly tímto územím dvě zemské stezky – Trstenická, vedoucí z Moravy přes Svatou Kateřinu po Kačinách a odbočka stezky Haberské vedoucí od Nových Dvorů.

Ve čtyřicátých letech devatenáctého století, známého jako století páry, byla zahájena stavba železnice z Olomouce do Prahy.
Roku 1842 nechal inženýr Jan Perner vykolíkovat budoucí trasu železnice. Trať vedla po hranicích mezi Starým Kolínem a Baštami a padly jí za oběť dva domy, které překážely v cestě. Úplně první vlak vítali Starokolínští 20. srpna 1845.
Další slavnostní vítání vlaku se zde odehrálo až o třicet pět let později. Tehdy se císař František Josef I. vracel z Prahy do Vídně a obec, kterou při své cestě projížděl, se ho rozhodla pozdravit.
Na slavnostně vyzdobené nádraží se kromě hasičského sboru a školní mládeže s učiteli dostavil i velký zástup lidí domácích i přespolních.
To už měli ve Starém Kolíně i zastávku se staniční budovou a s vlastním přednostou, ale dočkali se jich až roku 1873. Do té doby vlaky Starý Kolín přehlížely a obcí pouze projížděly.


Třinácté století nastartovalo rozvoj Starého Kolína


Rozvoj Starého Kolína jako malé osady nastal ve třináctém století, kdy došlo v jeho blízkosti k objevení stříbrné rudy. Na jeho těžbě měl velký zájem panovník. Povolal sem dolnoněmecké kolonisty s úmyslem založit zde královské město. Ti se tu usadili mezi původním slovanským obyvatelstvem.
Brzy se však zjistilo, že tato lokalita není vhodná pro vznik velkého města, neboť trpěla častými zátopami Labe. Kolonisté se pak přesunuli na příhodnější místo, skalnatou výšinu asi sedm kilometrů dál po proudu Labe. Zde založili za vlády Přemysla Otakara II., patrně mezi léty 1253 - 1261, královské město Kolín.

Ještě před svým odchodem však ve Starém Kolíně začali budovat kostel, k jehož vysvěcení došlo na den sv. Ondřeje roku 1267, což je také první písemná zmínka o této obci. Kostel byl v roce 1740 přestavěn pravděpodobně podle plánů Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Z této doby pochází i zeď kolem kostela a hřbitova s nárožními kapličkami. Roku 1871 se ke kostelní věži přistavělo ještě jedno patro a místo barokní kupole vysoká pseudorománská helma. Tím se z ní stala dominanta nejen obce, ale i širokého okolí, neboť je viditelná na dálku několika kilometrů.

V každé obci a každém městě se občané spolčují do různých zájmových útvarů. Nejinak je tomu ve Starém Kolíně, kde je pestrá paleta všech zájmových spolků. Jejich seznam je následující: TJ Sokol, Junák, Klub Vodáků, AVZO Svazarm, místní organizace Českého mysliveckého svazu, místní organizace Českého rybářského svazu, základní organizace Českého zahrádkářského svazu, Sbor dobrovolných hasičů, Letní tenisový club.

Pořádané akce v obci: Dětská mikulášská nadílka, Dětský karneval, Starokolínská patnáctka, Starokolínská lyžovačka, Vítání občánků, Dětské zpívání v kostele, Fotbalové a tenisové utkání, Mistrovství ČR pramic P5 Baštecký okruh, Závody vodáckých veteránů.


Dřevo z lesů se spotřebovalo na provoz dolů


Když se začalo těžit stříbro kolem Kutné Hory, spotřebovalo se na provoz dolů zakrátko všechno dřevo z okolních lesů. Horníci pak nakupovali pro doly dřevo, které se plavilo po Labi až z Krkonoš. Vory se zastavovaly mezi Starým Kolínem a Zábořím, kde se dříví vytahovalo na břeh a ukládalo na louce, která se dosud jmenuje Hornická. Odsud se pak vozilo do Kutné Hory. Část se ho také spotřebovala na výrobu dřevěného uhlí. Lidé, kteří zde pracovali se dřevem či jako uhlíři, zde bydleli v dřevěných příbytcích, zvaných „boudách“, postavených na pozemcích, které horníci odkoupili od obce Starý Kolín. Tyto boudy Labe často zaplavovalo, proto se labské břehy zpevňovaly „baštami“ tedy hrázemi vyztuženými proutím. Podle toho dostala osada název Bašta.

Z doby plavení dřeva pro kutnohorské doly zde zůstalo několik památek. Tou první je hospoda na Baštách (dnes číslo popisné 44), která tu vznikla pro potřebu plavců a dělníků pravděpodobně již koncem 15. století. První písemná zmínka je o ní z roku 1564 a dodnes je to funkční hostinec.
V letech 1560-1563 nechali horníci postavit na Baštách mlýn stavitelem Janem z Vorličné. K tomuto účelu byl také zřízen na Labi jez po celé šířce řeky ze dřeva a kamení, který zvedl v řece hladinu vody. K mlýnu patřila pila, kde se řezalo pro kutnohorské doly dřevo. Jako mlýn fungoval objekt až do druhé světové války. Pak zde byl závod Kříž – kožešiny, po roce 1948 národní podnik Kara, v současné době firma A.I.S.

Obec Starý Kolín se nachází v Polabské nížině na samé východní výspě Středočeského kraje jižně pod řekou Labe u říčky Klejnarka odhadem téměř dvě stě metrů nad mořem.

Zeměpisná poloha obecního úřadu: 50°0´35.36˝N 15°17´34.69˝E.
Katastrální území obce se rozkládá na 879 ha. Počet obyvatel Starého Kolína dosahuje 1544.
Obec rozděluje na dvě části (Starý Kolín a Bašta) hlavní železniční trať 010 Praha-Kolín-Pardubice-Česká Třebová, která prochází západovýchodním směrem.
V obci se nalézá mateřská a základní škola. K dispozici mají obyvatelé také zdravotní středisko, kde je ordinace praktického a zubního lékaře a výdejna léků. V obci je také pošta.

Katastr obklopuje převážně zemědělská rovinatá krajina, menší část území je zalesněna. Podél Labe se nachází území slepých ramen a lužních lesů.


Soustava kanálů je na technická památka


Třetí památkou je Šífofka. Jedná se o soustavu plavebních kanálů, které nechali vykopat horníci v letech 1567-1579 od Bašet až ke Kaňku u Kutné Hory, pro rychlejší dopravu dřeva a dřevěného uhlí. Část se dodnes dochovala a je zahrnuta do soupisu technických památek Středočeského kraje.
Také na vzdělání obyvatel se zde pamatovalo už dříve. Ve Starém Kolíně vznikla jedna z nejstarších škol na kolínském okrese. Písemně je doložena již k roku 1663.

Po nástupu Marie Terezie na trůn proti ní vystoupila řada nepřátel a válka začala stíhat válku. Aby se co nejvíce zvýšila bojeschopnost armády, došlo k zavedení letních manévrů s polními tábory. První se konaly v roce 1750 právě v okolí Starého Kolína za osobní účasti císařovny. Trvaly asi týden a manévrovalo zde čtrnáct pluků pěších i jízdních. Na Baštách bylo postaveno skladiště pro uskladnění mouky a upečeného chleba, který se pekl pravděpodobně ve mlýně. Cvičení se pak v dalších letech opakovala a jejich výsledkem bylo vítězství nad pruským králem Fridrichem II. v bitvě u Kolína 18. června 1757, neboť se můžeme domnívat, že k němu velmi přispěla znalost zdejší krajiny jak od velitele hraběte Dauna, tak i prostých vojáků.

Současná obec Starý Kolín vznikla ze dvou obcí: Starého Kolína a Bašet. Proto je i znak Starého Kolína rozdělený na dvě části.
Horní zlatá polovina tinkturami upomíná na pověst o nálezu zlatých keltských mincí a znázorňuje část obce Starého Kolína, kde k tomuto nálezu došlo.

Dolní modrá polovina: barva vody řeky Labe, protékající obcí, je zároveň tinkturou znázorňující část obce Starý Kolín, původně ves Bašta. Zkřížení kůlů je odvozeno z kříže svatého Ondřeje, jemuž je zasvěcen kostel ve Starém Kolíně, doložený již k roku 1267.

Dva kůly hnědé barvy jsou odvozeny jako mluvící znamení. Odhlédne-li se od tradičního pojetí a historicky doloženého názvu Antiqua Collonia, tedy Stará kolonie, což je myšleno ve významu po přestěhování většiny obyvatelstva do Nového Kolína, nabízí se také výklad, že starousedlíci pocházeli původem z Kolína nad Rýnem a název pochází z názvu tohoto města v dnešním Německu.

Ovšem české obyvatelstvo, které do lokality Starého Kolína přichází krátce po příchodu německých kolonistů a nepochybně bývalo najímáno na různé stavební a pomocné práce, jistě neumělo ani latinsky ani německy.

Vzhledem k přírodním podmínkám lokality, soutoku Labe a Klejnárky, nepochybně Češi vypomáhali při ochraně před záplavami a povodněmi stavbou různých zábran. Jednou z nejpřirozenějších zábran ve středověku bylo zatloukání dřevěných kůlů těsně vedle sebe a vytváření takzvaných palisád. Ty neměli význam fortifikační, ale sloužily pouze jako stavební dílo a zpevňovaly půdu.

Proto se objevila také hypotéza, že název Starého Kolína může být českého původu. Zarážení kůlů lze staročesky vyjádřit také jako „koliti“, čímž kůly poukazují na název pracovního místa Kolín, kam Češi chodili „kolit“.