„Zpracováváme dokumentaci na opravu fasády městského divadla, pracuje na ní stejná firma, která dělala projekt na Bartolomějské návrší,“ říká starosta Michael Kašpar s tím, že v průběhu konzultací se objevil návrh na nasvícení budovy, proto se nyní projektová dokumentace doplňuje. Nasvětlení bude znamenat prodloužení prací, ale pouze o měsíc.

Z představení Partička v Městském společenském domě v Kolíně.
OBRAZEM: Geňa na oblíbené party odhalil i homosexuální elektrický vysavač

Řešily se i sochy múz. Ty dlouho ležely zapomenuté ve sklepě, později byly nalezeny na půdě divadla. Ani po seznámení s různými rešeršemi a po mnoha konzultacích městského architekta Davida Mateáska s archivářem Jaroslavem Pejšou stále není jasné, zda konkrétně s těmito sochami architekt Freiwald počítal v horní části budovy. „V této chvíli předpokládáme, že se neobjeví na fasádě, ale budou umístěny v interiéru, ve vstupní hale. Nejsou ve stavu, že by mohly být venku,“ vysvětluje starosta s tím, že nalezené sochy nejsou úplné, jde o keramické formy, jakýsi předobraz těch, které na budově měly - nebo neměly být. Existuje nákres, na kterém se tam nacházejí, mohlo jít ale jen o jednu z variant.

Co se ale v archivních materiálech s jistotou našlo, je záměr, že na budově měl být nápis Městské divadlo. Dodnes tam ale není. „Měl by se tam podle původního návrhu instalovat,“ potvrzuje starosta.

Jak uvádí archivář Jaroslav Pejša, s výstavbou kolínského divadla se začalo koncem listopadu 1937 podle projektu zajímavého a zároveň svérázného architekta Jindřicha Freiwalda, žáka Jana Kotěry. Ve Státním okresním archivu Kolín se dochoval dopis z 21. dubna 1938, zaslaný Freiwaldem Divadelnímu družstvu. Oznamoval v něm, že se setkal se sochařem Rudolfem Saudkem a společně probírali zamýšlenou výzdobu průčelí divadla. V dopise mimo jiné stojí: „Chcete-li tedy míti při otevření budovu se sochami, jest nutno o věci již nyní jednati. Doufám, že Vaše budova nezůstane bez soch – jak toho jsou nepěkné příklady – a proto prosím, abyste tuto záležitost brzo projednali, souhlasíte-li s mým názorem.“

Družstvo odpovědělo, že stavební komise se ohledně výzdoby usnesla sochy na budovu nedávat, učinit však taková opatření, aby se na ni v době budoucí daly snadno a kdykoli osadit. Důvod? Náklady.

Freiwald s odpovědí zjevně nebyl spokojen a jako příklad v dalším dopise uvedl, že třeba v Chrudimi, kde dříve projektoval divadlo, se také rozhodli sochu nedávat, ovšem protože bez ní by to mohlo být také krematorium, zaplatil ji sám. Totéž zmiňoval i o konzolích pro případné budoucí umístění soch. „I kdybych měl na to sám doplatit z onoho chudého honoráře.“

Městské divadlo v Kolíně si novou fasádu už opravdu zaslouží.
Kolínské divadlo dostane novou fasádu, ze zapomnění by mohly vstát sochy múz

„V následující korespondenci se už o sochách nemluví. Zdá se, že si to představitelé Družstva s Freiwaldem vyříkali osobně. Každopádně v létě 1938 se vyzdívala čelní stěna budovy a konzoly osazeny nebyly. Divadlo bylo otevřeno 12. listopadu 1939 bez soch,“ říká Jaroslav Pejša s tím, že dále je situace nejasná.

„Přišla okupace a s ní jiné starosti. Na sochy se ale nezapomnělo,“ dodává. Divadelní družstvo je nakonec skutečně objednalo, ale u jiného autora, než původně navrhoval Freiwald. Další stopu podle Pejši nacházíme až v roce 1948, když Družstvo předávalo budovu divadla městu. V postupní smlouvě na sebe Kolín převzal „i závazky učiněné objednáním dekoračních soch pro portál divadla“. Nic bližšího se ovšem z tohoto dokumentu nedozvídáme.

Další podrobnější zprávy nalézáme v roce 1954. „V září dorazila do divadla zásilka čtyř, dopravou bohužel poškozených soch múz. Jejich autorem byl akademický sochař Václav Vokálek. Jednalo se vlastně jen o keramické návrhy budoucích soch,“ říká archivář.

Na kompetentních místech to vzbudilo poněkud rozruch. Se sochami na průčelí už se nepočítalo. Ostatně ani neodpovídaly budovatelskému duchu doby. Město autorovi zaplatilo (nejspíš doplatilo) 24 tisíc korun československých a zaslalo mu dopis, ať zatím s vyhotovením vlastních soch počká. „Nejdříve se měla sejít komise a vše posoudit. Jestli se tak stalo, nevíme. Nejspíš zůstalo jen u zmíněných modelů, které se později dostaly do sbírek kolínského muzea a kolem roku 2000 se vrátily do divadla,“ uzavírá Jaroslav Pejša.