Někdo u stolu řekne, že v tomto údolí bude most. Myšlenka se zalíbí dalším lidem, padne rozhodnutí, někdy až po mnoha letech. Najde se architekt, který to nakreslí, osloví se stavebníci, najdou se prostředky, nastoupí armáda dělníků a inženýrů a po několika letech je most novou realitou, která na daném místě nikdy nebyla. Slovo se stalo materiální skutečností.

A tak to funguje ve všech oblastech lidského života. Slovo se stává skutečností.

Někdy však lidské slovo lže. Není upřímné. I takové se stává skutečností. Přináší chaos.

Jindy slovo zraňuje.

Anebo povzbuzuje, uzdravuje, jak kdyby „vybuduje" druhého člověka. Jsou slova, která nebyla nikdy vyslovena. V některých případech díky Bohu! Byla by to slova zraňující.

Jsou také slova, která jsme chtěli říci, ale nedokázali. Slova jako: „Promiň! Děkuji! Jsi dobrý! Miluji Tě!"

Protože nebyly nikdy vysloveny, v prostoru lidského života zůstalo prázdno.

Někdy slyšíme: „To jsou přesně slova, která jsem potřeboval slyšet. Jsou správně načasovaná. Vede nás přímo Bůh, abychom je vyslovili, a na druhé straně je veliká otevřenost, aby ta slova byla vyslyšena.

Slovo pak zapadá do srdce jako zrno do půdy a roste. Máme hodně životních příkladů lidí odepsaných. Někdo, třeba učitel, si všiml jejich talentu a povzbudil je. Stali se výjimečnými lidmi, protože slyšeli správná slova.

Nejsme tu proto, abychom si hráli se slovy, používali je jako taktiku. Je však důležité, abychom vážili slova, které vyslovíme, protože slova se stávají skutečností – osvobozující anebo zraňující.

Přeji vám všem v novém roce slova oživující, povzbuzující, léčivé, osvobozující a slova přinášející pokoj a naději.

Ján Halama, kolínský farář