Ačkoli hodiny ukazovaly něco kolem deváté, Maťo Ďurinda se svými kumpány se fanouškům ještě neukázali. Přesto už bylo v sále našlapáno. Hlava na hlavě, tak by se dalo bez nadsázky popsat, jak to vypadalo v chotutickém velkém sále. Nedočkavci stáli až ke dveřím a mnozí snad ani nemohli dohlédnout pódiu. Dostat se na sál jen o chvilku později už šlo jen velice těžko. A stejný problém přicházel, pokud chtěl někdo projít napříč sálem od jednoho baru k druhému.

Lidé zkrátka překvapili a to i samotnou kapelu, která také v chotutickém Rachotu slavila svoje třicáté narozeniny. Ačkoli kapela vznikla v roce 1982, svůj první koncert odehrála až rok následující. Původním název kapely byl Tublat (z knihy Tarzan jméno Tarzanova opičího otce, zlého opičáka pozn.red.). Přípona se u původního názvu údajně objevila nejdříve díky recesi kamarádů zakládajících členů, ale následně v názvu zůstala. Měla připomínat koncovku dechového orchestru Moravanka, který byl tehdy oblíbený.

Dnes už málo kdo ví, že název kapely dostál této nepatrné změny. Těžko říct, kolik účastníků koncertu v Rachotu toto vědělo, skladby však znaly téměř všichni.

A ti kdo se nechtěl tlačit na sále? Ti měli možnost poslouchat hudbu z prostorů u baru nebo na malém sále. Přesně tam bylo přestěhované sezení, které jindy plní prostor u hlavního baru.

Mnoho fanoušků rocku tak využilo toho, že v jednom z boxů seděli také členové skupiny Telegraf, kteří vystupovali jako druzí. Zajímalo je především, do kdy si budou moci svoji dávku rockové hudby užít.

Bylo po jedenácté hodině, když se Maťo Ďurinda se svými fanoušky loučil. Ti, kdo se zrovna zdržovali na baru, tak pospíchali, aby si nenechali ujít nutný přídavek. Po skončení slovenské legendy se sál vylidnil. Několik hostů nečekalo na Telegraf a odešlo, jiní naopak teprve přicházeli.

Petr Bašus ve své úvodní řeči zmínil právě věk jednotlivých kapel, zatímco Tublatanka letos slaví zmíněné třicetiny, Telegraf v loňském roce slavil o pět let existence více. Pak už nedočkavým rockerům dávkoval společně s celou kapelou jeden hit za druhým.

Poměrně brzy tak zazněla Karin i Křídla andělů. Sál byl plný a lidé si koncert velice užívali.

Ačkoli měl Telegraf vyhraněný docela dlouhý časový blok, písničky opakovat nechtěl. „Budeme mít co dělat odehrát to, co máme naplánované," vysvětlil Petr Bašus, proč nemohou zahrát Křídla andělů ještě jednou.

Třebaže známý hit podruhé nezazněl, fanoušci nemohli být zklamaní. Zazpívali si společně s kapelou nesmrtelné Jahody mražený nebo Čaroděj snů. Velký úspěch měla také skladba Potulní hráči. Když kapela skončila, zůstalo v sále i na barech ještě dost lidí. Mnohým, kteří koncerty v chotutickém klubu navštěvují pravidelně, chyběla závěrečná rockotéka do časných ranních hodin. Rozjeté publikum se jen těžko smiřovalo s tím, že pro tentokrát je to už opravdu konec.