Co bude na vysvědčení, se dříve tak nějak odhadovalo, hlavně v případech, když člověk tak docela nevydal informace o svém prospěchu rodičům.

Adrenalin by se pak dal v plné třídě při rozdílení „výza" stáčet. Nevím, proč by se něco takového stáčelo, ale berte to jako popis atmosféry.

Šprti se tvářili spokojeně, zbytek se tvářil vystresovaně, protože bylo jasné, že před rodiči bude třeba po ukázání papíru hovořit stručně a výstižně, aby to člověk nějak vyargumentoval.

A teď?

Všechno ovládly informační systémy, kde jsou zapsané známky ze všech písemek a zkoušení.

Trocha adrenalinu na závěr školního roku, to nervózní šustění igelitovými deskami předtím, než učitel zavolá vaše jméno a připraví vás o televizní privilegia v prvních týdnech prázdnin, to všechno člověku připomíná léto.

Teď už se to ví dopředu, „motivační" tresty byly taky rozdány dopředu, a je hotovo.

Takhle upadají tradice.

Jestli to je škoda, už nechám na vašem hodnocení…