„Původně celoroubená stavba pocházela pravděpodobně z druhé poloviny 18. století. Do návsi se obracela štítovým průčelím se sdruženými okny a bohatě skládanou a vyřezávanou lomenicí, kterou nesla rovněž ozdobně vyřezávaná podstávka," popisuje Vladimír Rišlink, ředitel Regionálního muzea v Kolíně, do jehož správy kouřimský skanzen spadá.

Tento pro Českobrodsko neobvyklý architektonický detail podle jeho slov vznikl nejspíš prostorovou redukcí podsíně, která byla typickým znakem dřevěné lidové architektury v severněji položené oblasti středního Polabí. Nevelký dům měl jednoduchou trojprostorovou dispozici s průčelní světnicí, síní, z níž byla původně černá kuchyně, a zadní komorou.

Roubená obytná část chalupy byla v roce 1987 zbořena a nahrazena novostavbou. Do sbírek Regionálního muzea v Kolíně se naštěstí podařilo získat veškeré hodnotné detaily včetně lomenice, podstávky a ostění oken. V kouřimském skanzenu vyroste kopie této zaniklé památky s osazením zachovalých původních prvků.

Dalším památkou, která v rámci dostavby ve skanzenu vyroste, je sousoší sv. Jana Nepomuckého z Tismic
Barokní sousoší bylo původně umístěno na parapetní zdi schodiště vedoucího ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie.

Pochází z doby po roce 1750 a je dílem neznámého autora se vztahem k soudobé produkci kutnohorských sochařských dílen. „Podle obvyklého ikonografického schématu představuje sv. Jana Nepomuckého uctívajícího krucifix, který pokleká na oblak s hlavičkami cherubínů. Po stranách světce stály dvě figury andílků nesoucích kartuše s vyobrazením staroboleslavského Palladia země české a P. Marie Tismické," uvedl Vladimír Rišlink.

V roce 1943 bylo těžce poškozené sousoší na původním místě nahrazeno kopií, originál, bohužel ochuzený o figuru levého andílka, byl přenesen do Podlipanského muzea v Českém Brodě. Zde se však dílo nedočkalo odpovídajícího umístění, ale bylo pohozeno na muzejní zahradě, kde rychle podléhalo zkáze. Teprve v roce 2009 bylo zachovalé torzo sousoší převezeno do restaurátorského ateliéru, kde proběhla jeho základní konzervace.

V současnosti je plánováno celkové restaurování sousoší a jeho instalace v areálu Muzea lidových staveb v Kouřimi. Stav díla již neumožňuje prezentaci v původním architektonickém kontextu, a tak bude památka umístěna do výklenkové kapličky provedené jako volná kopie kapličky sv. Jana Nepomuckého v Třebovli, kde je osazeno kompozičně podobné barokní sousoší.

Třetí památkou z našeho regionu, které se dostane nového důstojného umístění ve skanzenu v Kouřimi, je mariánský sloup, který kdysi stával v Konárovicích.

Byl postaven v rozmezí let 1856 – 1870 nákladem tehdejších držitelů konárovického panství hraběte Jana Nepomuka Františka z Harrachu a jeho manželky Marie Markéty Harrachové z Lobkovic – snad při příležitosti narození jejich dcery Marie Terezie, k němuž došlo v Konárovicích dne 23. června 1866.

„Autorem monumentu byl nám dosud neznámý sochař, který po polovině 19. století pracoval pro rodinu Harrachů. Sloup se nacházel v prostoru konárovické návsi až do roku 1981, kdy byl sražen po najetí nákladním autem. Trosky těžce poškozené památky byly poté předány Regionálnímu muzeu v Kolíně a uloženy v areálu kouřimského skanzenu," popsal osudy památky ředitel Regionálního muzea Kolín Vladimír Rišlink.

Základ sochařského díla tvořil dnes nezvěstný hranolový sokl se zkosenými horními rohy, jejichž plochu zdobil rostlinný ornament. Na něm spočíval vlastní sloup, který se skládá z profilované patky, osmibokého dříku a mohutné kalichovité hlavice, jejíž povrch zdobí bohatý reliéfní ornament s motivy plodů a listů vinné révy.

Na dříku byl osazen alianční erb rodu Harrachů a Lobkoviců. Sloup vrcholil dnes neúplně zachovalou sochou Panny Marie s Ježíškem.