Kolínsko – Důležitou potřebou života je jídlo, jeho dostatek a kvalita. Dnešní generace má potravin dostatek, takový, že dochází často k plýtvání. Tak tomu nebylo vždycky a dostatek jídla nebyl samozřejmostí. K jídlu se sedávalo s modlitbou a chléb, než se nakrojil, se pokřižoval boží dar.

Dnes se podíváme, jaké možnosti vůbec ženy kdysi měly. Chceme-li zavzpomínat, jak se dříve na venkově vařilo a jedlo, nestačí opsat staré zachované recepty. Je třeba seznámit se s dřívějšími technickými možnostmi vaření a pečení a s dostupností surovin.

Na začátku minulého století nebyly dostupné plynové nebo elektrické sporáky, žádné rychlovarné konvice, mikrovlnky. Chladničky, mrazničky, kuchyňské roboty a řada dnes samozřejmých přístrojů neexistovala. Nebyly supermarkety, kde dnes nakoupíme potraviny původem z celého světa, a místní suroviny je často obtížné koupit.

Balicí technika byla v počátcích a nezbytným vybavením každého obchodu byly váhy a různé odměrky. Mléko se rozlévalo z bandasek, těsně uzavíratelných nádob. Vážení cukru, mouky, zrnkové kávy, másla a dalších potravin bylo samozřejmostí.

Koření rostlo na zahradách, předzahrádkách nebo v blízkém okolí. Samostatnou kapitolou je skladování. Co se používalo?

MOUČNICE

Moučnice je velká pevná dřevěná bedna, asi dva metry dlouhá, necelý metr široká, vevnitř rozdělená na tři díly. Stála na vysokých nohách, aby se nebylo potřeba ohýbat při vybírání obsahu. Také bylo vidět, zda se do moučnice odspodu nedobývá nějaký hlodavec. Tomu zabraňovalo rovněž těsné víko s držadlem na otevírání. Měla-li moučnice plná všechna tři oddělení, pak bylo na následující rok vystaráno. Kromě několika pytlů mouky byly v moučnici obvykle ještě luštěniny, nebo obilí.

SUŠÁRNA

Sušárna patřila k častému vybavení větších zemědělských usedlostí. Stála obvykle v zahradě za stodolou nebo v ovocném sadu. Někde byly sušárny jako obecní majetek pronajímány nebo sloužily současně několika hospodářům. Ponejvíce to byly volně roubené stavby, kryté doškovou střechou. V sušárně bylo topeniště k vyhřívání opatřené komínem. Sušilo se zejména ovoce, některé zeleniny a byliny.

HAMBALEK

Hambalek byl střešní trám spojující dvě protilehlé krokve v konstrukci krovů střech. Je obvykle ve výši přes dva metry, aby se pod ním dalo podcházet. Sloužil k zavěšování různých potravin, kterým vyhovovalo suché prostředí na půdě. Visely tam pytle s ořechy, sušené byliny, ale i uzené výrobky. V některých starých domech najdeme hambalky dosud, většinou však prázdné.

KRECHT

Krecht byla vlastně polní jáma zčásti nebo zcela zasypaná svrchu hlínou a opatřená větráním. Krecht sloužil k dlouhodobému ukládání přebytků některých polních plodin, zejména brambor, řepy, mrkve a další kořenové i jiné zeleniny. Vlastní činnost se pak nazývala krechtování. Hlavním izolačním materiálem byla sláma. Úspěšnost krechtování záležela hodně na ochraně proti hlodavcům. Proto se dělaly i krechty zděné, opatřené těsným dřevěným nebo plechovým krytem. Jeho výhodou bylo rovněž to, že se dal během zimního období častěji otevírat.

Příští sobotu si s Petrem Baláčkem povíme o kachlových kamnech, peci nebo udírně.