„Do města za zábavou jsem se ani nedostala. Nemám na takové věci čas. Měla jsem hodně povinností co se týče sponzorů a taky jsem si ještě vybalovala věci a už zase balila na další cesty,“ svěřila se Martina Sáblíková.

Nejdříve nerychlobruslařská otázka. Jste čerstvá mistryně republiky v cyklistice. Společně s Růžičkovou jste získaly zlato v časovce dvojic. Jak velkou váhu přikládáte tomuto úspěchu?
Vzhledem k tomu, že to je první titul z České republiky, tak hodně velkou váhu. Časovka se mi hodně líbila, bylo to něco, co jsem doposud nezažila. Bylo to pro mě takové rozptýlení a já si to užívala.

Je to dobrá letní příprava na rychlobruslařskou sezonu?
Určitě. Kolo používáme při trénincích doma i v zahraničí. Na kole zabírají podobné svaly jako při bruslení. Fyzická kondice se z toho ukázala jako dobrá, takže jsem s tím spokojená.

Nebojíte se zranění? Už jste jednou pád na kole zažila…
Bylo dobré počasí. Nepršelo. Trať jsem byla den dopředu projet autem. Nebylo nic riskantního.

A co inlajny, používáte je hodně?
Inlajny také zapojujeme. Jezdím na nich docela dost. Akorát letos jsme žádné inlajnové závody nejeli právě kvůli zranění. Protože tam, když se jede v balíku, je to daleko horší než kolo.

Jak moc vám během léta dokáží vynahradit brusleni na ledě?
Určitě docela dost. Důležitý je podřep, odraz a technika. Nejezdíme typický inlajnový styl, ale snažíme se jezdit jako na ledě. Pomáhá to opravdu hodně. Jezdit se musí, aby si na to nohy zvykly.

A jak vlastně vypadá vaše letní příprava?
Běháme, jezdíme na kole, na inlajnech. Chodíme do posilovny a patří tam i další cvičení. Je toho hodně, ale jsem na druhou stranu ráda, že je to pestré. Nemusím pořád dělat jednu věc.

Rozbíhá se vám teď nová rychlobruslařská sezona. Hlavním bodem je olympiáda ve Vancouveru. Pomýšlíte po turínské bramborové medaili na kov nejcennější?
Tak teď si uvědomuji, že čtvrté místo nebylo tak špatné, ale na druhou stranu jsem odjela s prázdnou. Měla bych mít tentokrát asi vyšší cíle, ale pro mě je důležité, abych si z olympiády něco odvezla. Budu ráda za jakoukoliv medaili.

Mimo olympiády je ale taky světový pohár. Letos ho můžete vyhrát už počtvrté za sebou. Je to také výzva?
Kdyby to šlo, bylo by skvělé vyhrát ho znovu. Ale je pravda, že olympiáda je letos nejdůležitější. Trenér říkal, že světový pohár budeme brát spíš přípravně. V závodech budu zkoušet taktiku a techniku. Třeba někdy nechám závodnici odjet a budu se snažit ji dojet až ke konci. Prostě budeme zkoušet, co se v závodě dá udělat, abych byla připravená na všechno.

Společně s trenérem Petrem Novákem jste přišli na kloub novému nebo svému stylu, kdy na rovině jedete ještě jeden zatačkový přešlap. Díkytomu jste mimo jiné dvojnásobná držitelka světového rekordu. Velkým limitem v tréninku pro vás ale určitě byla chybějící rychlobruslařská dráha v České republice, že?
Určitě to byl dost velký limit. Technika je důležitá a musí se trénovat na ledě. Protože tu hala není, musí se hodně často vyjíždět do zahraničí a de facto jsem celou zimu pryč. Teď díky sponzorům tedy máme finanční prostředky, tak to není takový problém. Ale mít vlastní zázemí je nesmírně důležité.

O rychlobruslařské dráze už se jedná dlouho. Nejdříve ztroskotaly projekty ve Žďáru nad Sázavoua v Pardubicích. Nyní je na dobré cestě projekt ve Velkém Oseku. Co na to říkáte?
Neuskutečnění již dvou plánovaných projektů bylo zklamáním. Mysleli jsme, že už to bude a nakonec se to neuskutečnilo kvůli pozemku. Teď už to vypadá, že to konečně klapne. Sice je zpoždění, ale vždycky to ztroskotalo, jak jsem říkala, na pozemku, a ten je teď tady ve Velkém Oseku plně k dispozici, za což jsem ráda. Nevím, co to ještě brzdí, ale říká se, že je to na dobré cestě, takže tomu pořád věřím.

Do Velkého Oseku jste se přistěhovala nedávno. Je dráha tím hlavním důvodem?
Ze začátku byla důvodem určitě hala. Teď jsem ráda, že tu jsem. Jsou tu skvělí lidé. Kolem Velkého Oseku a Kolína je hodně stezek, což je pro mě dobré pro inlajny. Změna je život. Mám tady svoje, můžu tady mít vystavené věci. To dřív v bytě 3+1 nešlo. Trofeje byly většinou v krabicích. Když jdu třeba na trénink a můžu tady teď ty různé vyhrané předměty vidět, tak je to motivace.

Pojí vás k Velkému Oseku, potažmo Kolínu také něco jiného?
Abych pravdu řekla, dřív jsem nevěděla, že Velký Osek existuje, ale líbí se mi tady a jsem tu ráda.

Velký Osek je malá vesnička. Myslíte, že má rychlobruslařská dráha pro obec význam, že najde využití? Někteří místní obyvatelé namítají, že je zde potřeba investovat spíše do jiných věcí…
Myslím, že dráha určitě využití najde. Koukám, kolik se tu na stezkách pohybuje bruslařů, a myslím si, že kdyby tady ta dráha byla, lidé by mohli zkusit i led. A rychlobruslařů by v Čechách mohlo být daleko víc. Co se týče jiných věcí, které by byly potřeba zlepšit, nejsem tu zase tak dlouho, abych věděla, co tu chybí.

Jak dlouho tu žijete a s kým?
Od dubna a sama. Ale o víkendech sem za mnou jezdí třeba rodiče nebo kolegové z týmu.

Naproti vašemu domku je domek vašeho trenéra, který zde žije také. Není to ponorka, mít ho pořád vedle sebe?
Ani ne. Je většinou zalezlý u sebe, kouká na závody, zkoumá techniku. A má svoji rodinu, tak je rád, že někdy může být s nimi, protože je hodně času také mimo domov. Jsem ráda, že tu je. Je tu i jeho syn, což je vlastně můj kolega z týmu. Takže spolu trénujeme, je to takový můj sparing partner. Ve dvou je to vždycky lepší. Pomáhá to nejen mě, ale myslím že i jemu.

Tereza Hölzlová