Ale pak začne vyprávět o své vášni pro rybaření. A růžovém rybářském prutu.

S růžovým navijákem, i vlascem. Do někoho byste jeho koníček prostě neřekli.

Ale popořádku. Lucie Švejdová pracuje jako kadeřnice od osmnácti, letos slaví desetileté výročí v oboru. „Měla jsem jasno už od osmé třídy, tuhle práci jsem si vysnila. Šla jsem si za tím, bylo mi jasné, že to jednou budu dělat," vypráví se smíchem, když vzpomíná na své začátky.

Tancuje ve skupině Kocour Modroočko už od sedmé třídy. Jak se jí ale chodí tancovat z dvanáctihodinové šichty? „Je to relax, při tancování vypnu, nemyslím na nic. Něco jako ty ryby," směje se, když mluví o svém dalším koníčku.

„No vážně, mám povolenku. Dostala jsem se k tomu přes bývalého přítele. Byl vášnivý rybář a mě to začalo strašně bavit," vypráví.

Ptám se, co ji na tom baví. Vždyť se jenom sedí u vody. „Cože? Tam se člověk nezastaví! Navazuje se, zakrmuje se, dělají se návazce, štelují se různé návnady…," vypočítává.

To není všechno, má dva pruty, z čehož je jeden kompletně růžový, včetně součástek jako navijáku a podobně. „A u toho všeho mám čivavu v podpaždí. Rufus se kvůli tomu musel naučit spát venku v bivaku," směje se.

Nejraději chytá dravce. Právě na ten růžový prut. „Vybírám návnady, aby se blyštily, co to jde. Peříčka, diamanty, mám na ně svůj kufřík," líčí detailně.

Dravce, ptám se. Tady v Kolíně? „No jasně, štiky, candáty. Chytila jsem štiku, která měla devadesát centimetrů," líčí a ukazuje asi metr a půl. Zároveň vypuká ve smích. „Takhle to rybáři ukazují," vysvětluje.

Kamarádky ale na rybaření nebere. „To by si nešlo odpočinout, člověk by furt mluvil," směje se. Na rybaření má ráda přírodu, kam často chodí. „V létě miluji hory, třeba Prachovské skály, to je největší relax," ukončuje náš rozhovor.

Čas tráví také ráda se svojí rodinou, často pak i vystupuje s tanečním klubem Kocour Modroočko.