Své zážitky z výletu fotograficky i slovně zmapoval v knize Černobylský deník. I tyto snímky byly ve Futuru vystavené, stejně jako ty pořízené na dalších zajímavých místech. Poslední květnový den celé odpoledne tyto knihy podepisoval. Od 20. hodiny večerní pak uspořádal besedu. Diváci a posluchači, mezi nimiž byla spousta jeho kamarádů a příznivců, si posedali na schody, a Richard Šmíd na velkoplošnou obrazovku promítal fotografie i dvouminutový šot z Černobylu. Přitom přibližoval své zážitky. „Je to zábava a koníček pohybující se na hraně zákona. Pokud do toho prostoru vniknu otevřenými dveřmi nebo nějakým průduchem, spáchám přestupek, pokud bych rozbil okno nebo prostříhal plot, jedná se o nezákonné vniknutí a je ze mě zloděj,“ přiblížil v úvodu.

Promítl pestrou paletu míst, která navštívil a zmapoval. Kromě jiných třeba vilu fašistického pohlavára Josepha Goebelse, objekt bývalého tuzemského zemědělského družstva, za socialismu jeho výkladní skříň, rakvárnu, telefonní ústřednu Stb, bývalou kolínskou drožďárnu plnou kanystrů s kyselinami či těžební rypadlo v Německu. „S ním mám hezkou historku: z jeho kabiny si udělal své bydlení bezdomovec, který to rypadlo rozebírá, na kárce pak železo doveze do nedalekého městečka, tam peníze propíjí a když dojdou, vrátí se do svého bejváku v rypadle a k jeho dalšímu rozebírání,“ pobavil Šmíd, který potvrdil, že u tohoto koníčku jej baví i studovat historii.

Na závěr hodinové přednášky se kolínské publikum stalo svědkem zajímavé události. „Nechci žít a těžit z mého pobytu v Černobylu a mé první knihy, opouštím přezdívku Ritchie a nyní budu vystupovat jen pod svým civilním jménem. Zrovna dnes mi vychází nová fotografická kniha,“ oznámil a připil na svůj nový počin nealkoholickým šampaňským, kterým posléze postříkal i před publikum pozvanou marketingovou manažerku OC Futurum Denisu Cabicarovou. Tu také zahrnul díky za uspořádání výstavy i besedy.