Dosud byla v zázemí pavilonu Indonéské džungle. Až v úterý 14. srpna se mohla poprvé podívat do expozice, ale příliš se jí nechtělo. Usadila se mezi dveřmi a se zájmem obhlížela situaci… Do Prahy přicestovala proto, že v Liberci nemohla být sama se samcem. V Troji se ale zatím na žádné mládě nechystá. Je to tedy jakási „provokace“ všech zúčastněných orangutanů.

Samice se narodila 1. června 1979 ve Frankfurtu otci Charliemu a matce Brigitě.

V roce 1983 odešla do Izraele (Ramat Gan), odtud 24. 11. 1993 do Francie (Peugres) a 1. 4. 1996 do Liberce. Zde se jí 21. 5. 1998 narodil sameček Ziky, který dnes žije v Portugalsku v Lisabonu.

Po úhynu otce Zikyho se chovatelé pokoušeli Vilínu spojit s jiným samcem. Ten ji však pokousal, což způsobilo Vilíniny značné obavy. Samice je velmi přemýšlivá, dobře rozumí všemu, co se po ní chce, ale je nevypočitatelná. Na druhou stranu dobře zná své meze.

Orangutani žijí v současnosti jen na dvou ostrovech – Sumatře a Borneu a patří ke kriticky ohroženým druhům. Samci jsou spíš samotářští, jsou větší než samice, mají lysý obličej s postranními laloky a hrdelní vak, který nafukují, když si označují teritorium hlasitým voláním. Dožívají se až 30. let.

Jejich životním prostorem je prales, kde se i přes svou váhu, ladně pohybují skoky z liány na liánu. Však jejich jméno z malajského spojení orang hutan, což česky znamená člověk z pralesa. Jsou primárně býložravci a živí se ovocem, kořínky, listy, ale i různými ořechy.

Třebaže se dožívají relativně vysokého věku, tak se pomalu rozmnožují. Samice může mít mláďata nejdříve v desátém roce života. Ti u ní zůstávají alespoň po sedm let, někdy i déle. Samice má v průměru má každých šest let jedno mládě.