Zakladatelka vycházela z vlastní zkušenosti

„Když jsem sdružení zakládala, řekla jsem, že když už vynaložím tu práci, udělám to skutečně pro těžce postižené a ne pro ty, kteří ještě mají sílu se sami zabezpečit. Dnes se specializujeme na rehabilitační činnost. Vycházela jsem z vlastní zkušenosti, kdy jsem byla těžce tělesně postižená a rehabilitace mi velmi pomohla,“ vypráví zakladatelka Srdíčka. Obrovským přínosem je toto sdružení zejména pro vozíčkáře trpící inkontinencí (odtékáním moče). „Zkrátka si suplujeme to, co jiným, daleko méně nemocným lidem poskytují lázně v rámci zdravotního pojištění. Rekondiční pobyty zahrnují koupání ve vodě, skupinové i individuální cvičení, masáže. Za celou dobu našeho trvání jsme dostali od VZP třikrát přidáno na masáže, pak jednorázový příspěvek tři tisíce korun a od té doby už roky nic,“ poznamenala předsedkyně.

Nestěžuje si ale. Naopak připomíná klady. „Během trvání sdružení vzniklo něco, s čím jsem vůbec nepočítala. Chtěla jsem pomoci fyzicky, zkrátka aby se lidé rozpohybovali a cítili se lépe. Nikdy mě ale nenapadlo, že se tam vytvoří i velice úzké vztahy. Lidé k sobě získali úžasnou náklonnost. Někteří se znají už čtrnáct let. Jeden druhého podrží, pomohou si navzájem, stali se sobě oporou. Byly dokonce už i vozíčkářské svatby. Díky pobytu u moře a rekondici máme i miminka a některé děti jsou už i žáky základní školy, “ popsala Vlasta Moravcová atmosféru mezi lidmi, mezi nimiž byste nalezli osudy, z nichž každý by vydal na román. Stačí se podívat na fotografie ze společných pobytů - dívka s rozštěpem páteře, mladík s amputovanýma nohama, žena s dosud neurčenou nemocí, ale zkrátka upoutaná na vozík, hned vedle mladý muž, který jako voják na rozkaz skočil do vody a ono jí tam bylo málo. Zůstal s ochrnutýma rukama i nohama. Vedle sedí žena s postiženou míchou… „Podívejte, jak se Šárka směje…“ nezastírá Vlasta Moravcová radost při pohledu na fotografii z oslavy narozenin, na zachycení okamžiku štěstí a radosti, který rekondice provází.

Bez sponzorů by na to vozíčkáři prostě neměli

Úsměvy na rtech se postiženým objevují i na snímcích z rehabilitačních pobytů. Naposledy byli členové Srdíčka v Piešťanech, v září se chystají do Tunisu.
„Vyjde nás to levněji než Slovensko. Na 15 dnů platíme 14 510 korun se vším všudy. Je tam o nás velmi dobře postaráno. Září je pro vozíčkáře ideální, voda je teplá, ale slunce už ne tak ostré,“ zhodnotila zakladatelka sdružení, která si pochvaluje spolupráci s cestovní kanceláří Cesta.

„Spolupracovali jsme se spoustou cestovek, tahle je opravdu nejslušnější,“ dodala s tím, že nenahraditelnou pomocí je pro sdružení také podpora sponzorů. Někdy finanční, někdy materiální. Nedávno se například konal v domě dětí a mládeže charitativní koncert, jehož výtěžek ze vstupného a hry o ceny, jež sponzoři věnovali, pomohl sdružení v jeho práci.

„Za vše jsme velmi vděční. Bez pomoci sponzorů by vozíčkáři nebyli s to zaplatit rehabilitační pobyty, které jsou i velkou psychickou podporou. Snažíme se o co největší zapojení do běžného života, což se nám daří i právě díky sponzorům,“ uzavřela Vlasta Moravcová.