Skutečnost je daleko strašnější. Lidé se zdravotním postižením často tvrdí, že nechtějí vyvolávat soucit. Nechtějí být ani obrazem, který zdravý člověk srovnává se sebou a bilancuje pak své vlastní životní ztráty a nálezy. Mnohý z nás ale, když se setká s nevidomým člověkem a má snahu chápat, jak se cítí, odchází pak do víru běžného života a starostí s myšlenkou typu „ještě na tom zdaleka nejsem tak zle, jak mi někdy připadá“. Je to správná reakce?

Najdou se i tací, kteří nezůstanou jen u soucitu a díků za to, že sami postižení nejsou. Konkrétně v případě osob se zrakovým postižením jsou to pracovníci TyfloCentra, jehož pracoviště nedlouho působí i v Kolíně. „Snažíme se dostat po povědomí lidí. Je mnoho těch, kterým bychom mohli pomoci třeba už jen radou. Lidé se zrakovým handicapem velmi často například netuší, že mají možnost získat kompenzační pomůcky, naučit se prostorové orientaci (samostatná chůze s bílou holí) či absolvovat rekvalifikační kurz zaměřený na zaměstnávání osob se zrakovým postižením. Důležité je také poskytovat informace o zákonných možnostech k zmírnění či překonání handicapu, jakými jsou např. příspěvek na péči, průkazy mimořádných výhod a řada dalších,“ říká vedoucí kolínského pracoviště Martina Čáslavová. Základem je samozřejmě spolupráce s očními lékaři. Ne každý ale svému pacientovi řekne o možnostech, které TyfloCentrum nabízí, či že vůbec existuje. Vloni využilo služeb kolínského pracoviště na šest desítek lidí, někteří i víc služeb naráz či opakovaně. „Zatím o nás mnoho lidí neví, nicméně počet našich klientů hodně narůstá,“ dodala vedoucí pracoviště s tím, že TyfloCentrum může lidem se zrakovým postižením nabídnout například poradenství, průvodcovskou a předčitatelskou službu, volnočasové programy či podporu při hledání zaměstnání.

Sociálně-právní poradenství probíhá jako individuální konzultace s klienty nebo jejich rodinou a přáteli. Spočívá v praktické pomoci a psychologické podpoře při řešení jejich problémů. TyfloCentrum také uživatelům předává kontakty na další organizace poskytující návazné služby pro zrakově postižené. Pod průvodcovskou službou si lze představit nejen doprovod z místa srazu na cílové místo a zpět, ale i pomoc při orientaci v budově, při vyplňování dokumentů a během nákupů (výběr oblečení, orientace mezi regály, sdělování informací o zboží apod.), K nejvíce využíváným službám patří doprovod k lékaři nebo na jednání na úřadech a poště. V průběhu předčitatelské služby asistent čte nahlas klientem vybranou literaturu, denní tisk či korespondenci a také pomáhá např. se sbíráním informací. V rámci volnočasových aktivit TyfloCentrum organizuje např. naučné besedy orientované na různé obory (literární, zdravotní, psychologický, historie atd.), zájmové a sportovní aktivity – tvořivé vyrábění s podporou pro zrakově postižené, účast na výletech, vzdělávací kurzy, společná posezení, setkání se zajímavými osobnostmi apod. Cílem poskytování služeb podpory pracovního uplatnění je pomoci osobám se zrakovým postižením uplatnit se na otevřeném trhu práce. Součástí tohoto procesu je příprava (nácvik sestavení životopisu, přijímacího pohovoru), aktivní vyhledávání pracovních příležitostí, možnost zvyšování kvalifikace (organizujeme vzdělávací kurzy) a získávaní nových dovedností v psycho-sociální i praktické rovině. Pokud člověk se zrakovým handicapem zaměstnání získá, má dále možnost využít služeb pracovního asistenta, který mu přímo na pracovišti pomůže překonat počáteční obtíže způsobené zdravotním postižením. Lidé, kteří těchto služeb využijí, mohou pracovat třeba jako telefonní operátoři, marketingoví pracovníci, učitelé, pracovníci v IT, nákupčí nebo sociální pracovníci.

Lidské osudy

Ve velmi úzké spolupráci je kolínské TyfloCentrum se Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých, konkrétně s oblastní odbočkou Kolín, která sídlí ve Sluneční ulici, kde se jeho členové schází každé pondělí od 13 hodin. Základním posláním SONSu je veškerá podpora zrakově postižených lidí. Speciálně pro ně vychází časopisy v bodovém písmu, zvětšeném černotisku a zvukové knihy na kazetách i CD nosičích. „Prvopočátek všeho je, aby za námi lidé přišli, abychom se sdružili. Snažíme se nevidomým a slabozrakým zmírnit jejich handicap, zkrátka aby člověk nebyl sám se svým problémem. Organizovaných nás je zhruba osmdesát až sto. Ale lidí se zrakovým postižením je v Kolíně a okolí daleko víc,“ říká předseda odbočky SONS Kolín Jiří Kysela. „Je mnoho lidí, kteří ze života znají jen tmu. To jsou pro mě opravdoví hrdinové,“ dodává.

Své o těžkých strastech života takřka beze zraku ví jeho manželka Jaroslava, která si pomoc SONSu nemůže vynachválit. „Když jsem se v 19 letech vdávala, lékař mi řekl, že se mi zrak po dětech buď zlepší, nebo to půjde rapidně dolů. Bohužel došlo na tu druhou variantu,“ říká žena postižená degenerací rohovky i sítnice. V roce 1970 ji kvůli zrakovému postižení propustili ze zaměstnání. Dostala malou skládací lupu, toť vše. „Až v SONSu jsem se dozvěděla, jak lze mé postižení kompenzovat,“ říká Jaroslava Kyselová a dodává, že spousta lidí vůbec nemá tušení o existenci různých pomůcek, které by jim velice pomohly. „Do té doby jsem třeba, když přišel doporučený dopis, celý den čekala na manžela, až přečte alespoň od koho je. To je strašné na lidskou psychiku,“ vypráví žena, která se ve svých nedávno oslavených šedesáti letech nebála pustit se do učení se práce s počítačem a mohla by být příkladem všem, kteří mají strach z moderní techniky i obecně z toho se něco nového učit, ačkoli ze všech stran slyší, jak by jim to bylo prospěšné. „Prvních pět lekcí jsem proplakala. Měla jsem pocit, že se to nemůžu naučit, ale nepovolili jsme. Dnes už si například na internetu najdu tolik informací, můžu si třeba písemnosti naskenovat a na obrazovce zvětšit a tak dále. Kdo nezná zrakové postižení, nikdy si nedokáže představit, jaké to je, ani jak je člověk vděčný za každou možnost spojení se světem těch, co vidí, i když je třeba spojená s předchozím těžkým učením,“ uzavřela.