Název Modrá želva je odvozen podle Cooperovy knihy Poslední mohykán. Děti z Modré želvy Ratboř jsou rozděleny do tří oddílů. V prvním dívčím a duhém chlapeckém jsou děcka mladší i starší. Děti ze třetího oddílu, zvaného Křováci, táboří v Rašovicích. V samotném táboře v Ratajích, který je obstoupen hustým lesem, po bouřce rozbouřeným potokem a všudypřítomnou vůní dřeva, se na několik týdnů stanou táborníky děti různých věkových skupin.

Pohybuje se tu na třicet „učňů a učitelů kouzelnického řemesla“ ve věku sedm až osmnáct let. Počet se obměňuje, některá dítka zde bivakují pod stany týden, druzí dva týdny.

Jsou zde i tací vytrvalci nebo ostřílení matadoři, kteří bez větších problémů a s úsměvem na tváři vydrží celý třítýdenní turnus. Tak jako v kouzelnické škole v Bradavicích, i zde jsou děcka rozdělena do čtyř oddílů – kolejí: Zmijozel, Nebelvír, Havraspár a Hrzimor. Samotné skupiny malých táborníků odlišují barevná trika.

Každá kolej má svoji vlajku, kterou se pyšní každý den při ranním nástupu. Při samotném vztyčení státní vlajky na tábornický stožár spojí všechny přítomné společný zpěv junácké hymny. Ranní nástup završí zvolání táborového hesla: „Lepší vrabec v hrsti, než-li holub na střeše“ a zaseknutí sekery do pařezu, stojícího pod táborovým stožárem. Nejmladší děti projdou na táboře nováčkovskou zkouškou.

Ta obnáší ovládnutí základních dovedností, aby mladí začínající táborníci mohli pracovat v oddíle a zapojit se do činnosti družiny a navzájem si pomáhat. Nechybí ani zvládnutí junáckého slibu. Starší holky a kluci se snaží vycházet mladším táborníkům co nejvíce vstříc a pomáhat jim.

Co na táboře děti dělají?

V průběhu konání tábora probíhá bojová hra, ve které se jednotlivé potterovské koleje snaží o získání košťěte, symbolu, který si zavěšují do přehledu na nástěnku. Mají hodnotu deseti bodů.

Soutěživí kluci neustále přepočítávají, kdo že vede. Adolf „Hugo“ Lisý, vedoucí junáckého střediska, kluky popohání k blížícímu se nástupu. Ti se jen tak nedají, chtějí se pochlubit.

Táborový totem i jejich originální zmenšeniny navrhl právě jejich „Hugo“. Ten s ostatními vedoucími a dětmi vytvořili celé zázemí. Také se jím kluci chlubí. Je co obdivovat. Dřevěné přístřešky, nádherné táborové posezení vyrobené z klád, které poskytnul pan hajný.

A co jejich stany? Bráchové Martin a Marek Nerušilovi ukazují svůj dočasný příbytek. „Ta neuklizená postel není moje,“ okamžitě hlásí Martin. Ale už není čas na komentář, nástup nepočká, vždyť „přísná bradavická učitelka“ v ratajském táboře bude vysvětlovat, jakým způsobem lze získat drahocenné koště.