Většina zúčastněných se zná ze školy či předchozích pobytů, protože společná letní prožívání jsou tu už tradicí. „Proto naším hlavním úkolem při vymýšlení celotáborové hry pro letošní rok bylo děti zabavit,“ vysvětluje hlavní vedoucí Miloslav Oliva.

To se autorovi námětu Danielu Říhovi povedlo na sto procent. Děti mají možnost každý den prožít v Království, hned se jich hrne několik ukázat na nástěnce mapu jejich území. „Tady máme nakreslenou cestu naším královstvím a na ní vyznačené jednotlivé úkoly,“ předvádí osmiletý David Kruba. Klučina hned dodává, které už mají splněné. Samotné názvy jsou zajímavé, vždyť kdo by odolal třeba Vlčímu hradu? A co všechno si pod tím dětská fantazie představí?

Hlavním motivem letošního tábora se tak stal sepsaný příběh o rytíři Janovi. Syn rodičů z podhradí se postupně díky své píli, odvaze, statečnosti, zručnosti a získávané moudrosti stával skutečným rytířem. Jeho cesta nekončí, vždyť „jen moudrý a lidmi milovaný člověk může být dobrým králem této země,“ dodává v závěru své legendy Daniel Říha.

Jak tu vypadají středověké dny?

Děti jsou rozděleny do pěti skupin. Samy si volily název oddílu a vytvářely originální erb. Mezi sebou tak soutěží Červení jezdci, Sovy, Mečouni, Bejci a Královští bojovníci. Síly jsou vyrovnané, protože v každém družstvu jsou děti od šesti do patnácti let. „Jsme první,“ hlásí Lukáš Louda. „Máme stejný počet bodů,“ nenechá se Jana Chadimová.

Kromě kolektivních bodů jsou táborníci hodnoceni jako jednotlivci. Po splnění stanovených disciplín jsou v rámci speciálních večerů pasováni do hodností pážat, panošů, rytířů a dvorních dam. „Za svitu loučí přichází rytíř Jan, je prostřeno ke středověké hostině, prostorem se line dobová hudba, děti napětím zmlkly, Jan bude některé z nich pasovat,“ přibližuje slavnostní okamžiky Miloslav Oliva.

I rukodělné aktivity jsou sladěny s rytířskou dobou. Už jsou vystaveny hotové erby, vyrobené kožené měšce či malované obrázky na sklo. „To jsem udělala já,“ chlubí se malá Dorinka Šupíková. Děti už si vyzkoušely i rytí mincí a výrobky z vizovického těsta. Měly možnost obdivovat umění členů historického šermu i sokolníků, kteří za nimi přijeli. Podnikly také celodenní výlety na zámek Žleby a do kutnohorského aquaparku. „Snažíme se nabídnout co možná nejpestřejší náplň dnů, aby si každý našel to své,“ říká jedna z vedoucích.

Ke spokojenosti přispívá i kuchyně. Všichni si výtvory kuchařek pochvalují. „Budou borůvkové knedlíky,“ mlsně se olizují. Jana Ležalová, dobrá duše kuchyně, upozorňuje, že dětem chutnala také středověká jídla. Po plackách se jen zakouřilo. Samozřejmě, že se ozývají jednotlivci, aby se podělili o zážitek středověkého stolování – vždyť víme, že královským příborem byly ruce.

Odcházíme s pocitem, že tady si děti prázdniny skutečně užijí a smekáme před aktivitou, nápady a osobním nasazením všech dospělých.