„U nás je to v rodě, stovky se sice nedožil nikdo, ale devadesáti osmi a podobného věku většina příbuzných z otcovy strany,“ vysvětluje si dlouhověkost čilá stařenka, která z rukávu sype historky staré desetiletí. „To si pamatuji, ale co bylo včera, to už je horší,“ přiznává Anna, která žije v Drahobudicích v domečku s dcerou a zetěm.

„V nemocnici jsem byla jen jednou v životě, to když jsem si zlomila nohu v krčku. Mám v ní železa, která cítím při změně počasí,“ potvrzuje starou pravdu. „Becherovky si cucnu, ale spíš, když je mi trošku špatně od žaludku. Dneska už jsem jednoho měla,“ neztrácí dobrou náladu a vesele odpovídá na dotaz vnučky, jestli si dá panáka. „Pravdou je, že nikdy nejedla tučné maso a vždy byla štíhlá,“ doplňuje matčina slova a zároveň dává recept na dlouhý život její sedmasedmdesátiletá dcera Jarmila. „To jo, když jsem tě čekala, vážila jsem padesát dva kilo,“ je hned stařenka v obraze.

Anna, která coby dítě zažila mocnářství, pak první republiku, fašistickou i ruskou okupaci, komunismus i současný kapitalismus, pracovala celý život v zemědělství.

„Měli jsme malé hospodářství a to nám bylo nejlíp. Skládali jsme písničky, zpívali si při práci a bylo hodně legrace. Taky jsme tady ve vesnici hráli divadlo. Pak přišlo zabírání a slučování do družstva, všichni měli horké hlavy a zpočátku to bylo hodně špatné, ale pak se život také vylepšil. Dělala jsem v drůbežárně i na poli,“ shrnuje několika větami svůj pracovní život.

„Když mi umřel syn a bratr,“ vžene Anně slzy do očí otázka, kdy jí bylo v životě nejhůř. Za chvíli ale na smutek zapomene a zanotuje písničku o císaři pánu s mnoha slokami.

Přestože má Anna Čepeláková potíže se zrakem, žádný den si nenechá v televizi ujít soutěžní pořad AZ kvíz, než skončil, sledovala i Riskuj, pravidelně se dívá na Objektiv, Toulavou kameru a Kalendárium s oblíbenou Saskií Burešovou.

„Má ráda dechovku, v rádiu nikdy nepropásne Písničky od srdce, což je pořad, kde lidé nechávají jiným hrát jejich oblíbené melodie,“ prozrazuje dcera. Až se dnes sejdou všichni příbuzní a o osmnácté hodině naladí přijímač, měla by z něj zaznít i skladba Pod tou starou lípou určená právě Anně Čepelákové ke kulaté stovce.

„Tatínek hrával s Františkem Kmochem a muzikanti z jeho kapely byli u nás jako doma,“ uzavírá stoletá dáma další historkou.