„Už jsem na to neměl sílu. Psali jsme se sestrou na ministerstvo a všude možně, leč zbytečně. Jsem obyčejný člověk a nemám páky a kontakty na příslušných místech,“ říká muž, kterého ztráta milovaného syna obrovsky trápí.

Teď se však konečně ledy hnuly. Policie uzavřela vyšetřování a státní zástupce učinil to, o co Zdeněk Kocián léta usiloval. Podal k soudu obžalobu. „Jestli to vnímám jako satisfakci? Víte, že ani ne?! Já už k tomu soudu ani nešel. Proč také? Syna mi nikdo nevrátí a to líčení neovlivním. Mnohem víc mě trýzní, když se ten případ pořád přetřásá. Možná bylo lepší všechno nechat být a nerýpat se v tom. Takhle se rány neustále jitří,“ tvrdí Zdeněk Kocián.

Tragickou smrt svého syna vnímá po šesti letech jako souhru nešťastných náhod. „Jsou to samá kdyby. Kdyby třeba kluci bourali dál a přijela záchranka z Kutné Hory… Nemá to cenu. Mrzí mě, že profesionální záchranář neodvedl svou práci kvalitně. To bych pak Michalovu smrt bral. Takhle ale prostě hledám vinu v lékařské péči,“ podotýká Zdeněk Kocián a přidává ještě perličku: „Když jsem se snažil v Kolíně sehnat advokáta, byl to velký problém. Když jde o majetek, není potíž. Ale jakmile jde o zdraví…“