Prý jste měli při cestování nějaké problémy?

Pepa (Prchal pozn. red.) se na policejní nemusel ani dostat. Na ambasádě ve Vídni mu špatně vyplnili pas. Zjistili to ale bohužel celníci na letišti v Brisbane. Ti ho pak odvedli a já jsem tam zůstal sám. Už jsem přemýšlel o návratu. Nakonec to vyřešilo několik telefonátů a po dvou hodinách se vše vysvětlilo.

Vy jste měl také údajně nějaké potíže?

Přesně tak. V letadle jsem sebou měl batoh. Na letišti nás kontrolovali. Cestující si museli dát svá zavazadla na zem. Na řadu přišli psovodi se svými čtyřnohými kolegy. zřejmě to byla kontrola kvůli drogám. Policejní pes procházel mezi lidmi a očuchával zavazadla. Nevím proč, ale zastavil se u mého batohu. Vlastně vím proč. Vzpomněl jsem si, že jsem v něm měl řízek od maminky. Něco takového zřejmě v Austrálii ještě necítil. (smích) Po krátké prohlídce samotných celníků jsem byl v uvozovkách volný.

Byla to poslední zkušenost s australskými celníky?

Bohužel nebyla. Ještě si mě vyhmátli při odletu na letišti v Sydney. Od Čechů žijících v Austrálii jsem na památku dostal klobouk. Nechal jsem si ho na hlavě i na letišti při kontrole. Nevěděl jsem, jaký poprask to způsobí.

Co se stalo?

Celníkům se můj klobouk vůbec nelíbil. Odvedli mě stranou na důkladnou kontrolu kvůli výbušninám.

Co následovalo?

Důkladná prohlídka, zkoumání mých rukou, jestli tam nejsou stopy po střelném prachu. Naprázdno nevyšly ani moje osobní věci. Důkladného průzkumu se dočkal třeba můj foťák. Nakonec jsme ale přece jen podle plánu odletěli.

Jak vypadal váš pobyt?

Na letišti v Adelaide jsme nasedli do taxíku a řidičovi jsme ukázali adresu, kde jsme měli bydlet. Najednou zastavil u nějaké louky a řekl, že jsme na místě. To nás překvapilo, protože jsme si objednali klasické chatičky. Měli jsme několik dní na aklimatizaci a spaní pod stanem bez pořádného sociálního zařízení by nám asi neprospělo.

Jak jste to řešili?

Museli jsme si to zase prostě oběhat. Dopadlo to podle plánů a my jsme se tak mohli opět soustředit na sportovní výkony. Bydleli jsme tam po celou dobu našich disciplín, které byly rozloženy do několika dní. Přibližně čtrnáct dní.

Po samotných závodech jste ale domů do Čech hned neodletěli?

Do Austrálie se nepodíváte každý rok. Prohlédnout si zdejší přírodu a samotnou kulturu prostě musíte. Pronajmuli jsme si auto a vyrazili jsme do Sydney.

Tam jste se ubytovali?

Přesně tak. Usadili jsme se v campu u Sydney.

Jak to bylo finančně náročné?

Na den jsme platili pětadvacet dolarů za oba i auto se stanem. Australský dolar stojí okolo sedmnácti dolarů, takže to docela šlo.

Setkali jste se s nějakými krajany?

V Adelaide jsme navštívili takzvané krajanské centrum. Schází se tam každý pátek, sobotu a neděli okolo čtyř stovek Čechů. Celkem jich v Adelaide žije okolo dvou a půl tisíce. Točí tam české pivo a vaří klasická česká jídla. Dostali jsme také čestné členstí.

S dosaženými výsledky na samotných policejních hrách jste zřejmě spokojeni?

Já určitě a kolega určitě taky. Já jsem si přál vyhrát zlatou medaili a to se mi povedlo v běhu na patnáct set metrů. Domů do Čech jsme dovezli ještě jednu zlatou a tři stříbrné medaile. Nutno dodat, že v každé disciplíně, ve které jsme nastoupili, jsme skončili nejhůře druzí.