„Šikovně se mě zbavili,“ tvrdí bývalý stavbyvedoucí a vášnivý kutil, pro kterého byla práce v OBI spíše koníčkem.

Odškodnění? Velmi těžko…

Satisfakce se bude Rudolf Zrno dožadovat jen velmi obtížně. Podepsal totiž dohodu o ukončení pracovního poměru, přestože tvrdí, že k tomu byl prakticky donucen.

„Zavolali si mě do kanceláře ředitele a předložili mi dohodu. Psychickým nátlakem mě donutili ji podepsat. Hrozili mi paragrafem, podle kterého bych údajně závažně porušil své pracovní povinnosti. Dostal jsem strach. Všechno šlo rychle. Dneska už bych to nepodepsal,“ lituje muž, který medializací svého příběhu chce poukázat na podivné praktiky zaměstnavatelů.

Dobrá rada nad zlato

A co za jeho odchodem stálo? Prý dobrá rada zákazníkům. Rudolf Zrno totiž letos v březnu dvěma starším manželům, kteří měli zájem o dlažbu poškozenou nevhodným skladováním, poradil, ať přijdou do obchodu odpoledne. Poničená dlažba prý bude levnější.

„Měl jsem to už schválené svými nadřízenými. Věděl jsem s jistotou, že zboží bude zlevněno,“ dušuje se bývalý prodavač.

Jeho dobře míněnou radu zákazníkům však slyšely nepovolané uši, které informaci předaly dál. „Vše jsem si uvědomil až později, když jsem podepsal svůj vyhazov. Od března do června k nám totiž přidělili jakéhosi nového kolegu. Jenže jak jsem se později dozvěděl, byl to jen zvenku najatý špion, který prostě na své spolupracovníky donáší. Vždyť to jsou praktiky srovnatelné s dobou před listopadem 1989,“ čílí se Rudolf Zrno, podle kterého nebyl sám, kdo v červnu z OBI odešel. „Žalování toho chlapíka odnesli ještě další tři kolegové. A další, kteří zůstali, byli kázeňsky potrestáni,“ podotkl.

OBI k případu Rudolfa Zrna mlčí

Náš Deník požádal o vyjádření i ředitele kolínského OBI Michala Jurču. Ten však případ odmítl komentovat s odkazem na tiskového mluvčího celé společnosti. Ani tam jsme se však nedočkali vysvětlení.

„Vzhledem k tomu, že rozvázání pracovního poměru dohodou je vždy oboustranná dohoda, k níž mezi panem Rudolfem Zrnem a společností Kutil k. s. došlo, nepokládáme za nutné se k vašemu dotazu vyjadřovat,“ napsala nám elektronickou poštou Zlata Ulrichová, marketingová manažerka OBI.

Rudolf Zrno i přesto na OBI nezanevřel úplně. Pořád jej to do obchodu táhne. A dokonce dochází k tragikomickým situacím. Uvnitř marketu bývalý expert, nyní v roli zákazníka, radí nezkušeným prodavačům. „Leckdy mě požádají o radu,“ řekl Rudolf Zrno. „Jsme rádi, že se občas zastaví,“ přitakává jeden ze zaměstnanců.

Co na to říká právník?

Zaměstnanec, který uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru, byť se tak stalo po naléhání nebo nátlaku ze strany zaměstnavatele, má dosti omezené možnosti, jak efektivně zpochybnit její platnost. Nový zákoník práce v § 18 sice odkazuje na obecnou úpravu právních úkonu provedenou v občanském zákoníku, která zná celou řadu vad způsobujících neplatnost právního úkonu, problematickým však zůstává jejich prokazování. Důkazní břemeno v případném soudním řízení totiž tíží v tomto směru právě žalobce, tedy zaměstnance.

JUDr. Miloš Holub

Nedalo se tam vydržet, nebyl jsem žádaný

Sedmatřicetiletý Radek Klepal patřil v kolínském OBI k těm nejlepším pracovníkům. Z pozice disponenta povýšil na zástupce ředitele hobbymarketu. Později si jej společnost vytáhla do pražské pobočky na Prosek. Rovněž na post zástupce ředitele. Brzy tam ale skončil. Proč? „Vycítil jsem, že nejsem žádanou osobou. Vázla komunikace, atmosféra byla nesnesitelná. Raději jsem sám odešel,“ říká muž, který se jako jeden z mála námi oslovených bývalých zaměstnanců nestydí za své názory a s rozhovorem souhlasil. „Třeba se alespoň někdo chytí za nos a něco se konečně změní v přístupu k lidem,“ doplňuje.

To se na Proseku opravdu nedalo vydržet?

Opravdu nedalo. Takovéhle pracovní prostředí bych každému přál vyzkoušet.

Rozešli jste se ve zlém?

Ale ne. Kdepak. A netoužím po tom házet na OBI špínu. Přeji jim, ať vytvářejí hodnoty. A kvalitní hodnoty. Všem, kdo touží pracovat pro velkou nadnárodní společnost, přeji, nechť si to vyzkouší v řetězcích na vlastní kůži.

Hovořil jste s bývalým kolegou z kolínského marketu Rudolfem Zrnem? Znáte jeho příběh?

Ano, potkali jsme se. Vše mi vyprávěl.

Co na to říkáte?

Je mi ho líto. Dával práci opravdu všechno. Chodil na krám i ve svém volném čase. Ta práce ho nesmírně bavila.

Proč se ho tedy zbavili tímto způsobem? Byl přece několikrát oceněn jako nejlepší pracovník?

Nebuďte naivní. O tom to není. Můžete být milionkrát za sebou oceněn, ale stačí jediná chyba, byť chybou ani není, jen stačí to, aby kdosi kompetentní vyhodnotil, že za danou věc může ten či onen a opouštíte bránu.

Proč tedy byl podle vás donucen podepsat dohodu o ukončení pracovního poměru?

Když to přeženu, Ruda a s ním další jeho kolegové byli exemplárně potrestáni. Pro výstrahu ostatním. Jestli to bylo efektivní, to nevím. Co vím ale jistě je, že na školeních manažerů školitelé vtloukají posluchačům do hlavy, že lidé, kteří pracují pod stresem, podávají větší pracovní výkon. A věřte, že tohle jsem si vážně nevymyslel.

Udělal Rudolf Zrno chybu?

Udělal, ale až když podepsal tu dohodu. Kdyby zfalšoval nějaký podpis, tak prosím. To bychom neměli o čem debatovat. Ale on dostal tu slevu schválenou od nadřízeného. Objektivně věděl, že zboží, o které má zákazník zájem, bude levnější. Jednal tedy v jeho zájmu. A jedním ze základních pravidel v OBI je: Vše pro zákazníka. Paradoxní, že?