Portrét Václava Morávka, člověka, který se stal legendou odboje, zavádí čtenáře do období druhé světové války, přesněji řečeno do prvních několika let Protektorátu Čechy a Morava. Napsal ji Vilém Čermák a nazval Muž proti okupaci.

Václav Morávek je dnes známý především jako jeden z členů proslulé skupiny „Tři králové“, do níž patřili i výše jmenovaní Balabán a Mašín. Všichni přešli do ilegality krátce po okupaci v březnu 1939 a postupně se stali noční můrou pražského gestapa.

Tři králové udržovali radiové spojení s Londýnem, shromažďovali zbraně, prováděli různé sabotážní akce.

Mašína s Balabánem gestapo v průběhu roku 1941 zatklo, Morávek však Němcům stále unikal.

Proslul svou mimořádnou odvahou, o čemž svědčí například událost z prosince jedenačtyřicátého, kdy ho v bytě zastihla šestice gestapáků, Morávek se ale dokázal prostřílet ven. Osudným se mu stal 21. březen 1942, kdy byl v přestřelce s několika desítkami gestapáků smrtelně zraněn u Prašného mostu.

„Morávek patřil k těm lidem, kteří si jasně uvědomovali aroganci a nehumánnost nacistického režimu. Osobně nedokázal přijmout kapitulaci a rozhodně odmítal okupaci. Přijmout nastolený řád v jeho očích znamenalo sloužit mu,“ píše autor knihy Vilém Čermák.

Ten se osobností Václava Morávka zabývá již od dob svých studií na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, je mimo jiné autorem námětu k dokumentárnímu filmu České televize Konec štábního kapitána Václava Morávka, publikoval několik studií v odborném i denním tisku.