Nejvyšší dárcovské ocenění, tedy Zlatou Jánského plaketu, získal Antonín Maršík už dávno. Počet jeho odběrů ji už značně přesáhl a teď jako by se na něj zapomínalo. „Nejen na mě, ale i na další dárce. Prostě dostanete zlatou plaketu a nazdar. Jsou tací, kteří převzetím zlaté plakety ukončí svou dráhu dárce, ale my pokračujeme dál. A nikdo už si na nás ani nevzpomene. Samozřejmě člověka mrzí to, že neslyší slovo děkuji, ale to není až tak důležité. Spíš teď, když slyším o tom, že bychom měli platit u lékaře, říkám si, že je to nespravedlivé,“ soudí letitý dárce krve. „Myslím, že by se páni poslanci mohli nad touto problematikou zamyslet a těm, kteří našemu zdravotnictví, tedy spoustě lidí, kteří to akutně potřebují, celý život pomáhají vlastní krví, udělat v podobných platbách výjimku. Neříkám to samozřejmě jen za sebe, ale za všechny letité dárce, které tento přehlíživý přístup mrzí,“ poznamenal Antonín Maršík, který dává krev třikrát až čtyřikrát ročně. „Teď jsem jednou vynechal. Měl jsem chřipku, takže jsem nemohl,“ dodal.
Původem pochází z Prahy, ale ještě jako malý se s rodiči přestěhoval do jižních Čech. Už přes dvacet let ale žije v Nové Vsi u Kolína. Přistěhoval se sem za manželkou, která z tohoto regionu pochází.
