Zrovna v tu dobu totiž rodina přesídlila z dalekého Havířova do Nymburka, to kvůli práci pana Stránského, a tak měla maminka malého Standy v novém bydlišti, kde nikoho neznala a musela si teprve zvyknout, o zábavu postaráno. Chlapeček dělal rodině velikou radost, až na jedinou věc. Do dvou let nepromluvil ani slůvko.

„Začala jsem se bát, co s ním je. Dětský lékař v Nymburce mě ale ujišťoval, že bude v pořádku a rozmluví se, až nás to bude mrzet,“ vypráví Monika Stránská. Jenže Standa se nerozmluvil a až na žádost rodičů nakonec absolvoval speciální vyšetření, kde se zjistilo, že chlapeček trpí od narození oboustrannou těžkou hluchotou.

„Místní lékař to špatně diagnostikoval a nám se v tu chvíli skoro zhroutil svět. Byla jsem úplně na dně, ale musela jsem se kvůli malému z toho rychle dostat. Potřeboval mě,“ říká Standova maminka.

Od té doby se změnil život celé rodiny. Malý chlapec dostal nejprve naslouchadla, později mu lékaři v pražské nemocnici voperovali do hlavy Kochleární implantát, který mu postupně pomůže, aby zase normálně slyšel.

Jenže kvůli tomu, že nemoc byla pozdě objevena a přístroj dostal déle, bude trvat několik let, než se malý Standa naučí mluvit a vůbec vnímat svět kolem sebe přes slova a řeč. „Od té doby je to mravenčí a každodenní práce. Vozíme ho do speciální školky, věnují se mu lékaři, logopedky, spolu opakujeme každý zvuk, slůvko, je to hodně o trpělivosti,“ říká jednatřicetiletá žena.

Té mnoho nepřidá, že někteří sousedé v místě bydliště nechápou, proč například Standa mluví více nahlas, někdy i křičí a často věci opakuje.

„On to ale jinak zatím neumí. Objevuje svět a potřeboval by k tomu někdy více tolerance okolí,“ dodává chlapcova maminka, která věří, že se Standa naučí mluvit a úspěšně překročí hranici mezi neslyšícími a zdravými lidmi.