Nervozita vrcholí. Hraje se o dost, Japonsko je motivace. „Rozhodně to nesmíme přepálit na začátku, to je úsek rovinatý, ale potom tam je mírné stoupání, tak musíme dobře rozvrhnout síly,“ hodnotí tříkilometrovou trasu, která čeká na všech osm členů štafety, Zdeňka Podlesná.

Rady je slyšet v různých jazycích všude kolem. „Musíme se pořádně rozcvičit,“ nabádají se běžci v modrých barvách. „Snad to bude dobré, trať nemá velké převýšení,“ doufá člen mužské štafety z TPCA Petr Kolek.

11.15 – je odstartováno. První závodníci s různě barevnými šerpami, které v závodech Ekidenu nahrazují štafetové kolíky, vyrážejí na trať. Začíná se sledovat časomíra. „Kde přebírám šerpu?“ shání se závodník druhého úseku štafety? Markéta Březinová narychlo dalším běžcům vysvětluje předávku. „Bílou čáru překračujete jenom jednou, a to při návratu. Raději čekejte na předávku tak dva metry za čarou,“ radí.

Kolíňačky se dostávají v průběžném pořadí na první místo. Po každém doběhu se s napětím sleduje čas. „Paráda, máme skoro tříminutový náskok,“ radují se po pátém úseku členky Furious Aygos. „V půlce jsem měla krizi, ale hodně pomáhalo povzbuzování na trati, to člověka vyhecuje,“ hodnotí Olga Šantrůčková.

Náskok českého týmu postupně narůstal. S poslední běžkyní na trati se už organizuje vítězné přivítání v platanové rovince. Výprava z TPCA s českými vlajkami se raduje z vítězství žen. Český ženský tým postupuje do finále. Mužské týmy se umístily na pátém a sedmém místě.

Do Japonska se strašně těším, je to pro nás motivace

Poslední běžkyní na trati štafety byla Lenka Grygarová, které se Deník zeptal na ty nejčerstvější dojmy.

Proč jste se do štafetového běhu vůbec přihlásila a jak jste se na závody připravovala?

Motivací byl Brusel, a protože jsem rekreačně běhala, dala jsem dohromady družstvo na Family Day v Čechách a z něho se nás pět kvalifikovalo. Další tři holky se doplnily a začaly jsme trénovat pravidelně. Já jsem běhala na ostrově v Kolíně, kde jsem měla okruh něco přes tři kilometry, pětkrát týdně. Bez trenéra, jezdil přede mnou přítel na kole, který mě táhnul. To je asi nejlepší trénink.

Proč jste běžela jako ta úplně poslední?

Poslední jsem běžela proto, že holky chtěly, abych to byla já, kvůli pocitu. Myslím si, že vždycky záleží, když je to štafeta, na nejslabším článku, ne na tom nejlepším. Tady to bylo z toho důvodu, kdybychom měly jenom malou ztrátu, abych to zkusila stáhnout. Ve štafetě opravdu záleží na každém.

Znala jste trať? Prošla jste si ji dopředu?

Nebyla jsem na tom zrovna nejlíp, byla jsem nastydlá. Takže trať jsem si nešla ani projít, nevěděla jsem, co mě čeká. Trať jsem viděla přímo až naostro.

S jakými pocity jste nastupovala na trať?

Věděla jsem, že máme velký náskok, tak to pro mě nebylo tak svazující. Snažila jsem se zaběhnout co nejlepší čas. Když jsme se dozvěděly, že nejrychlejší ženský tým bude nominovaný do Japonska, byly jsme rozhodnuté udělat pro to všechno. Strašně se těším. Netušila jsem, že bych se do Japonska mohla někdy dostat sportem.