Láďu potkalo konečně štěstí. Našel si přítelkyni Alenku a zaměstnání
ČERVENÝ HRÁDEK - Zdánlivě obyčejný den, ale přesto je na nádvoří zámečku Ústavu sociální péče Červený Hrádek neobvyklý ruch. Chystá se stěhování. Jeden z klientů, Láďa, si zařizuje společné bydlení se svou přítelkyní Alenkou. Usmívá se a to i přesto a nebo proto, že za hodinu odjíždí do práce.
Zaměstnání našel mezi auty
Je to jeho první zaměstnání a v kolínském Autosalónu Louda, kam dojíždí více než čtyři měsíce, se mu líbí. Čtyři hodiny tráví každý všední den v práci padesátiletý Láďa Petrželka z Kolína. Pomáhá s úklidem, vysáváním či zametáním. Tam něco podrží, jinde přinese. To by nebylo nic zvláštního. Ale v tomto případě jde o muže s lehkým mentálním postižením, který už od deseti let žije v různých ústavech.
Láďa si zvyká žít běžným životem
Když začínal, musel překonat řadu překážek. Prvních čtrnáct dní ho doprovázela po celou dobu asistentka. „Neumí číst a tak jsme ho museli naučit čísla autobusů, které tím směrem jedou,“ přiblíží sociální pracovnice Jitka Tesařová. Zvládl cestu i zácvik na svém prvním pracovním místě. „Nejdříve jsem měl strach, ale ujal se mě tam jeden pán, který mi hned řekl, abych mu něco podržel,“ vzpomíná na první den Láďa. „Lidi jsou tam dobří, je s nimi legrace,“ dodává Láďa.
Volný čas tráví třeba s Alenkou
Každý den se vrací autobusem a z nedaleké zastávky jde pešky zpátky do ústavu. Tam na něho čeká jeho Alenka. Spolu mají pořád co dělat. Rádi třeba tancují. „Vyhráli jsme první místo v tanečním páru,“ zmiňuje Láďa se šťastným úsměvem a vede mě seznámit s Alenkou, která pomáhá v prádelně. Ani Láďa se práci v domácnosti ústavu nevyhýbá. „Pomáhám třeba v údržbě,“ vysvětlí.
Koníčků si našel hned několik
Zbývá mu ještě hodně času na pěknou řadu koníčků. Je vidět, že má šikovné ruce, protože s chutí lepí modely letadel a vyřezává lampičky. Zručně vyrábí i nástěnné koberce tapiko a plete košíky.
„Když mi bylo dvacet, tak jsem hrál za dorost hokej,“ zmiňuje ještě. Jeho koníčky se odvíjí i od možností konkrétního ústavu. Zatím žil na Troškově, Iváni, Moránech, v Kutné Hoře, Ledči nad Sázavou a Šternberku u Slaného. Vždycky se mu ale líbily procházky a rybaření. „Tady ale není kde chytat ryby,“ posteskne si. To ale nevadí, protože už má v hlavě jiné plány.
Do budoucnosti má i své plány
Od září začne bydlet s Alenkou a povedou spolu domácnost. Rád by se také naučil číst, a pokud to jen trošku půjde, tak chce začít chodit do speciální školy.