V urnovém háji kolínského hřbitova přibyla další kytice, přinesená jako vzdání úcty ze strany města, ale i jako tichá vzpomínka na kamaráda z dětství. Na hocha, jehož život skonči v 16 letech rukou jednoho z našich „osvoboditelů“, kteří k nám21. srpna 1968 v kolonách tanků zavítali.

Onen nešťastný podvečer babího léta trávil Kolíňák Miroslav Beránek na internátě v Praze, kde se učil u Obchodních tiskáren. Začal školní rok, psalo se 10. září a mladý Beránek se vracel s dalšími chlapci z večeře. V Opletalově ulici narazili na skupinku sovětských vojáků. Dali se s nimi do řeči. „Jeden z vojáků vytáhl pistoli a přiložil ji našemu Mirkovi na prsa. Ten zvedl ruce nad hlavu a říkal NĚT, NĚT! Voják byl opilý a… zmáčkl spoušť,“ popsala Mirkova maminka Olga situaci, která, ač ji na vlastní oči neviděla, se jí dodnes před očima vybavuje. „Dostali jsme tehdy telegram, že náš syn je v nemocnici. Okamžitě jsme jeli do Prahy. Ale on…,“ nedořekla starší žena a pohled s lesknoucí se slzou stočila k obrazu svého dítěte, který se každé mámě, třebaže počtyřiceti letech, vždycky vybaví. „… on už byl po smrti,“ dodala se vzdechnutím, ve kterém je tiše a už navždycky skrytá všechna hrůznost tehdejších událostí. Z tohoto světa sešel mladý Mirek Beránek rukou vojína Rudněva. „Máme o tom zprávu od generálního prokurátora. Byl odsouzen na tři roky,“ naznačil závěr nešťastného příběhu Mirkův o čtyři roky mladší bratr Jan.

Květiny od rodiny budou u Mirkovy urny ležet samozřejmě na předním místě. Ale je i řada jiných lidí, kteří na něj nezapomněli. Třeba jeho kamarád z dětství a spolužák ze základní školy, současný starosta Jiří Buřič, který se na hřbitov chystá právě dnes. „Seděli jsme spolu v jedné lavici. Jistěže na něj vzpomínám a nejen ve dnech kolem srpnového výročí ,“ řekl starosta. Za zmínku možná stojí, že zkraje 90. let byl Kolín prvním městem, které si na své oběti protikomunistického odboje vzpomnělo a symbolicky jejich rodiny odškodnilo, čímž dalo impulz k podobným krokům v dalších místech republiky i na úrovni vlády.