„Všichni jsou na mě moc hodní. Děkuji za dort a dárky. Je mi tu s vám moc dobře!“ Tak reagovala na mnohá blahopřání oslavenkyně. „Akci jsme dlouho zvažovali. Vnímám, že není doba pro oslavy, ale odložte takové narozeniny?!“ vysvětluje generální ředitelka Domovů Clementas Renata Prokešová s tím, že by ostatním klientům zrušení oslavy nevysvětlila.

„Zrušení oslavy by jejich psychiku výrazně ovlivnilo negativním směrem, myslím, že by nám to neodpustili, narušilo by se tím pouto důvěry, které je mezi pečovatelkami, klienty a rodinami klientů,“ doplnila Renata Prokešová, proč konané akci udělila výjimku.

Výjimky jsou definovány v říjnovém usnesení Vlády České republiky. Týkají se například nezletilých uživatelů, těch se zdravotním postižením, v terminálním stádiu nevyléčitelného onemocnění nebo pokud to vyžaduje jejich psychický stav či sociální situace. „Dovolila jsem si v tomto případě o tuto výjimku opřít,“ vysvětlila Renata Prokešová.

Nemohlo se ale slavit v původně plánovém rozsahu. Vedení domova muselo zrušit vystoupení harmonikáře, na oslavě byl zakázaný zpěv a mohlo se jí zúčastnit menší množství lidí.

„Měli jsme v plánu udělat "mejdan". No a jak jsme vše seškrtali, tak jsme museli něco vymyslet. Oslavě dominoval velký a sladký dort a krásné květiny. Dopoledne navštívila náš domov kadeřnice, všem účastnicím upravila vlasy, dámy se věnovaly kosmetice a manikúře. Po obědě se slavnostně oblékly, během oslavy se pouštěly filmy pro pamětníky,“ uvádí Lucie Brožková, vedoucí kolínského domova Clementas.

Oslavy se zúčastnilo deset klientů, se kterými se v domově oslavenkyně pravidelně setkává, popřát přišli dva synové s manželkami. Doma ale musela zůstat čtyři vnoučata, sedm pravnoučat a jedno prapravnouče.

Oslava stých narozenin v domově Clementas Kolín.Zdroj: archiv domova Clementas

Podle Lucie Brožkové je Vlasta Holoubková jednou z nejpozitivněji smýšlejících klientek zdejšího domova.

„Dívá se na život s nadhledem a s humorem. Je velká milovnice dobrého jídla, ale nejraději by jedla sladké. Její velkou hnací silou a smyslem života je její rodina, která ji pravidelně navštěvuje, telefonuje a zajišťuje vždy v co nejkratší době vše, co jejich maminka potřebuje,“ vypráví Lucie Brožková.

V kolínském domově Clementas je známá tím, že vždy musí sedět v čele stolu. První je vždy i v případě, když do domova přijde pedikérka. „Nikdo jí to nevyčítá. Naopak! Nejen vzhledem ke svému věku je naše hvězda, proto její fotografii využíváme na informačních letáčcích,“ doplňuje.

Vlasta Holoubková nikdy nedá dopustit ani na jednoho ze synů, pamatuje si jejich jména a ví, že se na ně může spolehnout. V době, kdy byly návštěvy povolené, se střídají a docházejí sem každý den.

Vlasta Holoubková se narodila před sto lety v čáslavské porodnici, její otec pracoval na pile a matka se živila jako pradlena. Jako dívka ráda cvičila v Sokole. Vyučila se dámskou krejčovou a do 72 let pracovala v kolínské firmě Koramo. Vdávala se v roce 1942 a se svým manželem prožila šťastné manželství, které trvalo 52 let.

„K jejím zálibám patřila péče o rodinu, domácnost, vaření, pečení, ruční práce, zejména šití. Ráda sbírala houby a borůvky a každý rok napekla na rodinné oslavy 30 dortů. Naučila se skromnosti, upřednostnila péči o rodinu před vlastními zájmy a považovala to za samozřejmé. Vysokého věku se dožila pravděpodobně i kvůli tomu, že celý život nekouřila, neholdovala alkoholu a měla hodné děti,“ shrnují její synové Miloš (1943) a Karel (1947).