Nepokoje na Ukrajině vyvolané otázkou, zda se připojit k Evropské unii nebo k Rusku, vyvrcholily vyhlášením samostatnosti Krymu. Objevuje se spousta konspiračních teorií o tom, jak byl tento tah připravovaný. Co si o tom myslíte vy?

Otázka nebyla tak úplně o členství Ukrajiny v Evropské unii, ale o asociačních dohodách a zóně volného obchodu. Ale k vaší otázce: myslím, že na to, co se stane, nebyl připraven vůbec nikdo. Moskva stejně jako během oranžové revoluce v letech 2004-2005 podcenila schopnost velké části Ukrajinců vyjít do ulic a Západ neměl připraven žádný záložní plán pro případ, že Moskva nakonec udělá to, co neudělala, tedy vezme si část ukrajinského území. Čili žádné konspirace, ale improvizace na všech stranách s katastrofálním výsledkem.

Čím je pro Rusko výhodné připojení Krymu? Proč je Černé moře tak důležité z geopolitického a strategického hlediska?

Myslím, že v dlouhodobé perspektivě se ukáže, že pro Rusko bude anexe Krymu tímto způsobem, připomínajícím 19. století, nevýhodná, ať už jde o důsledek sankcí nebo mezinárodní izolaci, ke které to povede. Jinak z hlediska geostrategického se moc nezmění, Rusko mohlo na základě dohody s Ukrajinou, kterou samo porušilo, používat námořní základnu v Sevastopolu dalších dvacet let.

Existují dva názory: první říká, že začíná druhá studená válka, zato další tvrdí, že studená válka neskončila. Na které straně stojíte jako expert na tématiku studené války, o které jste napsal několik knih?

Přesně vzato, šlo by o třetí studenou válku, protože druhou se označuje vzrůst mezinárodního napětí po sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1979. Jakkoli se to srovnání se studenou válkou, která pro mě skončila na přelomu 80. a 90. let minulého století, nabízí, myslím, že to je komplikovanější. Máme co dělat nikoli se Sovětským svazem, který prosazuje svou komunistickou ideologii, ale s nacionalistickým, imperiálním Ruskem autoritářského stylu. Svým způsobem něco na způsob carského Ruska přelomu 19. a 20. století. O to těžší bude se na tuto novou realitu, která se vymyká všemu, co současná politická generace zažila, připravit.

V době po studené válce se odehrávaly války na periferiích světa. Je možné, že se znovu vrátí do blízkosti Evropy, případně přímo do Evropy?

V dnešním světě dělení na centra a periférie neplatí. Vezměte si Afghánistán, země, která po odchodu sovětských vojsk v roce 1989 téměř nikoho nezajímala, a přesto se stala v 90. letech centrem mezinárodního terorismu. Pachatelé útoků 11. září 2001 v USA všichni absolvovali výcvik na základnách Al Kajdy v Afghánistánu. Ale jistě, to, co se stalo a děje na Ukrajině, je připomínkou, že si mnozí až příliš lehkovážně mysleli, že evropské problémy jsou vyřešeny. A mimochodem, nejde jen o Ukrajinu, vezměte si nedávné nepokoje v Bosně, neřešitelnou situaci v Makedonii atd.

Rusko svá vojska v Krymu vysvětlilo tak, že hrozilo nebezpečí tamějším ruským obyvatelům. Světovými médii proběhla úvaha, zda by se totéž mohlo stát Estonsku. Myslíte, že rozšiřování Ruska skončilo?

Největší ruskojazyčná menšina je v baltských zemích v Lotyšsku, ale situace je úplně jiná, neboť všechny tři baltské země jsou naštěstí součástí NATO. Už teď pod dojmem událostí na Ukrajině posílili spojenci svou účast na obraně baltských zemí mimo jiné zvýšením počtu letounů v Litvě a také v Polsku, a dokonce se uvažuje o možnosti zřídit základny NATO na území nových zemí, což se doteď nedělo.