Před 97. lety vznikl samostatný Československý stát. Jak si myslíte, že by se tehdejší státníci dívali na evropskou integraci? Co by na to řekli tehdejší odpůrci federalizace Rakouska-Uherska?

Každý z našich státníků by se, myslím, díval na současnou integraci jinak. Prezident Masaryk věnoval Evropě několik knih, uvědomoval si, že integrace není jednoduchý a jednoznačný proces, byl by dnes určitě v nejelitnější skupině politiků, kteří posuzují, jak v Evropě dál.

Ministr zahraničí Edvard Beneš by, podle mého názor, dnes patřil mezi největší zastánce sjednocené Evropy, jeho idealismus by odpovídal hlavnímu integračnímu proudu.

Štefánik by jako francouzský občan uvažoval o více alternativách a osobně si myslím, že by mu nebyla úplně cizí i rétorika Národní fronty Marine Le Penové.

Alois Rašín by jako národohospodář kladl velký důraz na ekonomické otázky a problémy a myslím, že on by například řeckou krizi vyřešil velmi rychle a spolehlivě, i když pro Řeky zcela jistě bolestně.

Ale to je jen můj pohled, možná bychom byli všichni překvapeni, jak by se zachovali. Ostatně překvapením byla i účast zmiňovaných státníků na protihabsburském odboji, neboť žádný český relevantní politik neplánoval před rokem 1914 monarchii rozpustit. Od roku 1914 však bylo jisté, že reforma, ani federalizace, habsburského soustátí není možná. Monarchie již nedokázala reagovat na přirozené touhy po svobodě národů i jednotlivců. Jedinou šancí na svobodu a demokracii byla samostatná republika.

Jak se díváte po letech na rozdělení Československa? Myslíte si dnes, že to byl moudrý krok? Nabízelo by zachování Československa silnější vyjednávací pozici v rámci mezinárodních smluv?

Rozdělením Československa se zabývám celou svoji odbornou kariéru, napsal jsem s kolegou Tomášem Veselým monografii o konci Československa a získali jsme za ni prestižní Bolzanovu cenu. I když jsem mnoho svých odborných názorů na základě studia nových poznatků v životě přehodnotil, jeden zůstává nezměněný: rozdělení Československa nebyl moudrý krok, naopak, krok velmi nemoudrý, i když v dané historické situaci zřejmě nejsnadněji řešící uměle vyvolaný konflikt.

Československo by dnes mělo zcela jinou pozici v Evropské unii, patřilo by mezi větší státy, tedy nejen s nárokem na více postů v Evropské unii, ale zejména by nebylo možné nás při hledání kompromisů v evropské politice obcházet. Ovšem v roce 1992 jsme byli nejen v jiné situaci než v roce 1918, ale především tuto situaci neřešili Masaryk se Štefánikem, ale Klaus s Mečiarem.