„Chlapečkovi osud na začátku jeho života nerozdal zrovna ty nejlepší karty,“ konstatovala v úterý Petra Effenbergerová z centrály středočeské záchranné služby. Zavzpomínala, jak se tehdy sanitka hnala k zásahu skutečně na hraně možností. I když prvních informací bylo míň než poskrovnu, plynulo z nich, že každá vteřina může rozhodovat o životě a smrti. Či přinejmenším o tom, jaký ten život bude…

„Operátorka tísňové linky věděla jen to, že narozené dítě po překotném porodu nedýchá,“ připomněla Effenbergerová. Dispečerka se sice snažila na dálku radit, jak má matka postupovat při oživování, avšak marně. Před svými monitory a se sluchátky na uších spíš tušila než věděla, že její výzvy k zahájení laické resuscitace zůstaly plané.

Potvrdilo se to hned, jak záchranáři dorazili na místo. „Našli rodičku sedět na zemi vedle záchodu – a vedle ní leželo na mokrém ručníku promodralé tělíčko novorozence. Vypadalo to, že dítě bylo porozeno do záchodové mísy,“ přiblížila Effenbergerová výchozí situaci.

A dobře to zprvu nevypadalo ani poté, co se zdravotníci pustili do práce. „Novorozenci bez srdeční akce odsáli dýchací cesty, ale dítě se ani po pěti vdeších samo nerozdýchalo, a tak byla zahájena resuscitace. Naštěstí po chvíli došlo k obnově srdeční akce a chlapeček začal dýchat,“ přiblížila vývoj situace. Pak již následoval standardní postup: malý pacient byl převezen do nemocnice.

V rámci zcela jiného výjezdu, který s tímto hošíkem neměl souvislost, nyní došlo k náhodnému setkání tehdy zasahující posádky záchranářů s někdejším pacientem, jenž od té doby pěkně poporostl. Na chvíle, kdy se s ním shledali poprvé, si všichni vzpomněli okamžitě. „A měli z něj velkou radost,“ poznamenala Effenbergerová.